že miešky mějieše Jidáš, že by řekl jemu Ježíš: „Kup těch věcí, kteréž potřebné sú nám ke dni svátečniemu, neb aby chudým něco dal. J13,30 Protož když on vzal bieše skývku, vyjide ihned, a bieše noc.
J13,31 Tehda když on vyjide, die Ježíš: „Nynie oslaven jest syn člověka a buoh oslaven jest v něm J13,32 i buoh oslaví jej sám v sobě a ihned oslaví jeho. J13,33 Synáčkové, ještě maličko s vámi sem, hledati mne budete. A jakož sem řekl Židóm: Kam já jdu, vy nemuožete přijíti, i vám pravím nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte se vespolek milovali. J13,35 V tom poznají všickni, že moji učedlníci ste, budete li mieti milovánie vespolek.“ J13,36 Die jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Odpovědě Ježíš: „Kam já jdu, nemuožeš za mnú jíti nynie, ale pójdeš potom.“ J13,37 Die jemu Petr: „Proč nemohu za tebú nynie? Duši mú za tě položím.“ J13,38 Odpověděl Ježíš: „Duši svú za mě položíš? Věrně, věrně pravím tobě, než zapěje kohút, až třikrát mne zapříš.“
XIIII.
J14,1 I vece k učedlníkóm svým: „Nemuť se srdce vaše, věříte li v boha, i u mě věřte. J14,2 V domu otce mého přiebytkové mnozí sú. Byť bylo jinak, pověděl bych vám, neb jdu připravovati vám miesto. J14,3 A opět přijdu a vezmu vás k sobě samému, abyšte, kdež já sem, i vy byli, J14,4 a kam já jdu, viete, i cestu viete.“ J14,5 Die jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak muožem cestu věděti?“ J14,6 Die jemu Ježíš: „Já sem cesta, pravda a život, žádný nepřijde k otci, jedné skrze mě. J14,7 Byšte mě poznali i otce mého, zajisté poznali byste a potom poznáte ho i viděli ste jeho.“ J14,8 I die jemu Filip: „Pane, ukaž námotce, a dosti jest nám.“ J14,9 Die jemu Ježíš: „Tak dlúhý čas s vámi sem, a nepoznali ste mne? Filipe, ktož mě vidí, vidíť i otce mého, kterakž ty pravíš: Ukaž nám otce? J14,10 Nevěříš, že já v otci a votec ve mně jest? Slova, která já mluvím vám, od sebe samého nemluvím, ale otec ve mně přebývaje, on činí skutky. J14,11 Nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň pro ty skutky věřte. Věrně, věrně pravi vám, ktož věří v mě, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a většie těch činiti bude, neb já jdu k otci. J14,13 A což koli prositi budete otce ve jméno mé, toť učini, aby oslaven byl otec v synu. J14,14 Ač něco prositi budete ve jméno mé, toť učiním. J14,15 Milujete li mě, přikázanie má zachovajte, J14,16 a já prositi budu otce, a jiného utěšitele dá vám, aby ostal s vámi na věky, J14,17 ducha pravdy, kteréhož svět nemuož přijieti, neb nevidí jeho ani zná. Ale vy poznali ste jej, neb u vás přebývati bude a v vás bude. J14,18 A neopustímť vás sirotkuov, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne již nevidí, ale vy uzříte mě, neb já živ sem, i vy živi budete v ten den. J14,20 Vy poznáte, že já v otci mém a vy ve mně a já v vás. J14,21 Kto má přikázanie má a zachovává je, tenť jest, jenž mě miluje. A ktož miluje mě, milován bude od otce mého a já milovati budu jeho a zjevím jemu se samého.“
J14,22 Die jemu Judas, ne onen Škariotský: „Pane, coť se je stalo, že se chceš nám zeviti, a ne světu?“ J14,23 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: „Ač mě kto miluje, řeč mú zachovávati bude, a otec muoj milovati bude jeho, a k němu přijdeme a přiebytek u něho učiníme. J14,24 Ktož nemiluje mne, řečí mých nezachovává. A řeč, kterú
