XXII.
Mt22,1 A odpověděv Ježíš, řekl jest opět jim v podobenstvích řka: Mt22,2 „Podobno učiněno jest královstvie nebeské člověku králi, jenž učinil svatbu synu svému. Mt22,3 I poslal jest sluhy své volat zvaných na svatbu, a nechtiechu přijíti. Mt22,4 Opět poslal jiné sluhy své řka: Povězte zvaným: Aj, oběd mój připravil sem, býkové moji a ptáci zbiti sú a všecky věci hotovy, poďte na svatbu. Mt22,5 Ale oni zmeškali sú a odešli, jiný do vsi své, jiný k kupectví svému. Mt22,6 Ale jiní zjímali sú sluhy jeho a haněními utrápené zbili sú. Mt22,7 Ale král když uslyšal, rozhněval se jest a poslav zástupy své, zhubil jest vražedlníky a město jich zapálil. Mt22,8 Tehdy vece sluhám svým: Svadba zajisté připravena jest, ale kteříž biechu zváni, nebyli sú hodni. Mt22,9 Protož jděte na východy cest, a kteréž koli naleznete, volajte na svatbu. Mt22,10 A vyšedše sluhy jeho na cesty, shromaždili sú všecky, kteréž koli sú nalezli, dobré i zlé, a naplněna jest svadba stolících. Mt22,11 I všel jest král, aby viděl stolície, i uzřel tam člověka neoděného rúchem svatebním. Mt22,12 I vece jemu: Přieteli, kteraks sem všel, nemaje rúcha svatebnieho? Ale on oněměl. Mt22,13 Tehdy král vece sluhám: Svěžte ruce i nohy jeho, vrzte jej do temností zevnitřních, tam bude pláč a skřehot zubuov. Mt22,14 Mnozí zajisté sú povoláni, ale nemnozí vyvoleni.“
Mt22,15 Tehdy odšedše zákonníci, v radu sú vešli, aby ho popadli v řeči. Mt22,16 I poslali k němu učedlníky své s erodiánskými řkúce: „Mistře, vieme, že pravdomluvný si a cestu boží v pravdě učíš. A nenie tobě péče o nižádném, neb nehledíš na osobu lidskú. Mt22,17 Protož pověz nám, co se tobě vidí: Slušie li daň dáti ciesaři, čili nic?“ Mt22,18 A poznav Ježíš zlost jich, vece: „Co mne pokúšiete, pokrytci? Mt22,19 Ukažte mi peniez platný.“ A oni podali sú jemu penieze. Mt22,20 I vece jim Ježíš: „Čí jest obraz tento a svrchu napsánie?“ Mt22,21 Řkú jemu: „Ciesařuov.“ Protož vece jim: „Dajte, kteréž věci sú ciesařovy, ciesaři, a které božie, bohu.“ Mt22,22 A uslyševše divili sú se, a opustivše jeho, odešli sú.
Mt22,23 V ten den přistúpili sú k němu saduceové, kteřížto pravie nebyti vzkřiešenie, a otázali sú jeho Mt22,24 řkúce: „Mistře, Mojžieš jest řekl: Umřel li by kto nemaje syna, aby pojal bratr jeho ženu jeho a zbudil siemě bratru svému. Mt22,25 I biechu u nás sedm bratróv a první ženu pojav, umřel jest, a nemaje semene, ostavil ženu bratru svému, Mt22,26 též druhý i třetí až do sedmého, Mt22,27 najposléz pak všech i žena jest umřela. Mt22,28 Protož na vzkřiešení čie bude z sedmi žena, neb všickni měli sú ji?“ Mt22,29 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Blúdíte neumějíce písem ani moci božie. Mt22,30 Neb na vzkřiešení ani se budú pojímati, ani vdávati, ale sú jako anjelé boží v nebi. Mt22,31 A o vzkřiešení mrtvých nečtli ste, co jest pověděno od boha řkúcieho vám: Mt22,32 Já sem buoh Abrahamuov a buoh Izákuov a buoh Jákobóv? Nenie buoh mrtvých, ale živých.“ Mt22,33 A slyšiece zástupové, diviechu se učení jeho.
Mt22,34 Ale zákonníci uslyševše, že by mlčenie učinil saducejským, sešli sú se v jedno. Mt22,35 I otázal ho jeden z nich zákona učitel pokúšeje jeho: Mt22,36 „Mistře, které jest veliké přikázanie v zákoně?“ Mt22,37 Vece jemu Ježíš: „Milovati budeš pána boha tvého ze všeho srdce tvého i ve všie duši tvé i ve všie mysli tvé. Mt22,38 Toť jest najvětšie a prvnie přikázanie, Mt22,39 a druhé podobné jest tomu: Milovati budeš bližnieho tvého jako sám se. Mt22,40 Na tuto dvú přikázaní vešken zákon visí i proroci.“
Mt22,41 A když se sebrali zákonníci, otázal jich Ježíš Mt22,42 řka: „Co se vám zdá o Kristovi, čí syn jest?
