malých vesel, kdež brzkost zprávce lodie bude chtieti. Ja3,5 Tak i jazyk maličký zajisté úd jest a veliké věci vyvyšuje. Aj, koliký oheň, kterak veliký les spaluje! Ja3,6 A jazyk náš oheň jest, všelikost nepravosti. Jazyk ustaven bývá v údech našich, jenž poskvrňuje všecko tělo a rozněcuje kolo našeho narozenie, rozniecen sa od ďábla. Ja3,7 Neb všeliké přirozenie hovad a ptactva i haduov i také jiných věcí ukrocují se a jsú ukrocena od přirozenie lidského, Ja3,8 ale jazyka nižádný z lidí ukrotiti nemóž, neb jest nepokojné zlé. Pln jedu smrtedlného, Ja3,9 v něm chválíme boha a otce a v něm zlořečíme lidi, jenž k podobenství božiemu učiněni sú. Ja3,10 Z týchž úst pocházie dobrořečenie a zlořečenie. Nemá tak, bratřie moji, býti: Ja3,11 zdali studnice z téhož pramenu vydává sladkú a hořkú vodu? Ja3,12 Zdali muož, bratřie moji, fík hrozný činiti aneb vinný kořen fíky? Tak ani slaná sladké móž činiti vody.
Ja3,13 Kto múdrý a umělý mezi vámi, ukaž z dobrého obcovánie skutky své v tichosti múdrosti. Ja3,14 Pakli závist hořkú a sváry máte v srdcích vašich, neroďte se chlubiti a lháři býti proti pravdě. Ja3,15 Neb nenie tato múdrost s hory sstupujície, ale zemská hovadná a ďábelská. Ja3,16 Neb kdež jest závist a svár, tu neustavičnost i všeliký skutek zlý. Ja3,17 Ale která s hory jest múdrost, najprvé zajisté stydlivá jest, potom pokojná, střédmá, řádná, dobrým věcem povolná, plná milosrdenstvie a skutkóv dobrých nesúdieci bez pokrytstvie, Ja3,18 ale užitek spravedlnosti u pokoji rosieváše činícím pokoj.
IIII.
Ja4,1 Odkud bojové a svárové mezi vámi? Však z žádostí vašich, kteréž rytieřují v údech vašich. Ja4,2 Žádáte a nemáte, zabíjiete a závidíte a nemóžete dojíti. Vadíte se a bojujete, a nemáte, protože neprosíte. Ja4,3 Prosíte, a nebéřete, protože zlé prosíte, jakož v žádostech vašich okazujete. Ja4,4 Cizoložníci, zda neviete, že přiezen tohoto světa nepřietelkyně jest bohu? Protož ktož koli bude chtieti přietelem tohoto světa býti, nepřietelem božím se ustavuje. Ja4,5 Čili mníte, že by darmo písmo pravilo: K žádosti žádá duch, jenž přebývá v vás? Ja4,6 Ale větší milost dává, protož die: Buoh se pyšným protiví, ale pokorným dává milost. Ja4,7 Protož poddáni buďte bohu, zprotivte se ďáblu a utečeť od vás. Ja4,8 I přibližte se k bohu a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hřiešníci, a vyčisťte srdce dvojieho úmysla, Ja4,9 biední buďte a kvielte. Smiech váš obrať se v pláč a radost v žalost. Ja4,10 Pokořte se před obličejem božím a povýšíť vás. Ja4,11 Neroďte utrhati jeden druhému, bratřie, neb ktož utrhá bratru svému aneb ktož súdí bratra svého, utrhá zákonu a súdí zákon. A pakli súdíš zákon, nejsi činitel zákona, ale súdce. Ja4,12 Neb jeden jest zákona vydavatel a súdce, jenž móž zatratiti i vysvoboditi. Ja4,13 Ale ty kto jsi, jenž súdíš bližnieho svého? Aj, nynie, jenž řiekáte: „Dnes aneb zajtra pójdem do onoho města a učiníme zajisté tam roční trh a budem kupčiti a zisk učiníme,“ Ja4,14 jenž neviete, co se vám nazajtřie stane. Ja4,15 Neb který jest život váš? Pára jest, jenž se na malú chvilku ukáže a potom zmizie. Protož abyšte řiekali: „Bude li pán chtieti a budem li živi, učiníme toto aneb ono.“ Ja4,16 Ale nynie veselíte se v pýchách vašich, všeliké veselé takové zlostné jest. Ja4,17 Protož umějíciemu dobře činiti a nečiníciemu hřiech jest jemu.
V.
Ja5,1 Čiňte, nynie, bohatci, plačte,
