žádný nenie. Ale ktož menší jest v království nebeském větší jest nežli on.“ L7,29 A vešken lid slyšieše. I spravedliva činili sú boha, jsúce křtěni křtem Janovým, L7,30 ale zákonníci v zákoně učení radu boží zhrdali sú sami v sobě, nejsúc křtěni od něho.
L7,31 Protož k komu řkú býti podoben lid pokolenie tohoto. L7,32 A k tomu podobni sú dětem sedícím na tržišti a mluvícím spolu a řkúcím: „Prozpěvovali sme vám na píštělku, a neskákali ste. Nařiekali sme, a neplakali ste. L7,33 Neb přišel jest Jan, ani jeda chleba, ani pije vína, a diete: Ďábelstvie má. L7,34 Přišel syn člověka jeda a pije, a diete: „Aj, člověk žráč a píjce vína, přietel zevných hřiešníkuov a hřiešníkuov. L7,35 I spravedliva učiněna jest múdrost ode všech synuov svých.“
L7,36 I prosieše jeho jeden zákonník, aby jedl s ním, a všed do domu zákonníka, stoléše. L7,37 A aj, žena, kteráž bieše v městě hřiešnice, jakž jest poznala, že by Ježíš stolil v domu zákonníka, přinesla alabastrovú pušku masti. L7,38 A stojieci szadu u noh jeho, slzami poče smáčeti nohy jeho a vlasy hlavy své vytieráše a masti pomazováše. L7,39 Ale vida zákonník, jenž ho bieše pozval, vece sám v sobě řka: „Tento by byl prorok věděl, by zajisté která a kteraká jest žena tato, ješto se dotýče jeho, neb hřiešnice jest.“ L7,40 A odpověděv Ježíš, řekl jest jemu: „Šimone, mám tobě něco pověděti.“ L7,41 A on vece: „Mistře, pověz. Dva dlužníky biešta jednomu lichevníku, jeden bieše dlužen pět set peněz a druhý padesáte. L7,42 A když nemějiešta, odkud by navrátila, odpustil jest oběma. Protož kto jeho viece miluje“? L7,43 A odpověděv Šimon, vece: „Mním, že ten, komuž viece odpustil.“ Tehda on řekl jemu: „Právěs rozsúdil.“ L7,44 A obrátiv se k ženě, řekl jest Šimonovi: „Viděl lis tuto ženu? Všel sem do domu tvého, vody nohám mým nepodal si. Ale tato slzami smáčela jest nohy mé a vlasy svými vytierala. L7,45 Políbenies mi nedal, ale tato, jakž sem všel, nepřestala líbati noh mých. L7,46 Olejem hlavy mé nepomazal si, ale tato mastí pomazala jest noh mých. L7,47 Protož pravi tobě, odpúštějíť se jie hřiechové mnozí, neb jest milovala mnoho. Ale komuž se méně odpúštie, méně miluje.“ L7,48 I řekl k nie: „Odpúštějíť se tobě hřiechové.“ L7,49 I počechu, kteříž za stolem biechu, spolu mezi sebú řéci: „Kto jest tento, jenž také hřiechy odpúštie?“ L7,50 I řekl jest ženě: „Viera tvá tě jest spasenu učinila, jdiž u pokoji.
VIII.
L8,1 I stalo jest potom, on cestu činieše po městech a po kašteléch káže, a zvěstuje královstvie božie a dvanácte s ním, L8,2 a ženy některé, kteréž biechu uzdraveny od duchuov zlostných a od nemocí, Maria, jenž slove Mandelena, z niežto sedm ďábelství biechu vyšla, L8,3 a Johanna, žena Chuozova, vladaře Erodesova, a Zuzana a jiné mnohé, kteréž posluhováchu jemu z statkuov svých.
L8,4 A když zástup mnohý sjide se a z měst chvátáchu k němu, řekl jest skrze podobenstvie: L8,5 „Vyšel jest, jenž rosievá, rosievati semene svého. A když rosieva, jiné padlo podlé cesty, a potlačeno jest a ptáci nebeští snědli sú je. L8,6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uschlo, neb nemějieše vláhy. L8,7 A jiné padlo mezi trnie a spolu vrostše trnie, udusilo je. L8,8 A jiné padlo v zemi dobrú a vzešlé činieše užitek stý. Ty věci pověděv, voláše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“ L8,9 I tázáchu ho učedlníci jeho, které by to bylo podobenstvie. L8,10 Jimžto on řekl: „Vám dáno jest znáti tajemstvie a královstvie božie.“ Ale jiným v podobenstvích aby vidúc, neviděli a slyšiec, nesrozoměli. L8,11 Ale jestiť toto podobenstvie,
