každý, ktož věří mě, ve tmách nezuostal. J12,47 A ač kto slyší slova má a nebude zachovávati jich, já nesúdím jeho. Neb nepřišel sem, abych súdil svět, ale abych spasen učinil svět. J12,48 Ktož mnú pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kto by jej súdil. Řeč, kterúž sem mluvil, ta súditi ho bude v najposlednější den, J12,49 neb já sám od sebe nemluvil sem, ale jenž mě poslal otec, on mi jest dal přikázanie. Co bych měl praviti a co mluviti, J12,50 a viem, že přikázanie jeho život věčný jest. Protož které věci já mluvím vám, jakož pověděl mi otec, tak mluvím.
XIII.
J13,1 Přede dnem pak svátečním velikonočním věda Ježíš, že jest přišla hodina jeho, aby šel s tohoto světa k otci, když jest miloval své, kteříž biechu na světě, až do konce miloval jest je. J13,2 A když byla večeře připravena, když již ďábel bieše vpustil v srdce Jidáše Šimona Škariotského, aby ho zradil, J13,3 věda, že všecky věci dal jemu otec v ruce a že od boha vyšel a k bohu jde, J13,4 vsta od večeře a složi rúcho své, a vzem prostěradlo, přepása se. J13,5 Potom nalé vody do medenice a poče umývati nohy učedlníkuov a vytierati prostěradlem, jímž bieše přepásán. J13,6 Tehda přijide k Šimonovi Petrovi, i die jemu Petr: „Pane, ty mi myješ nohy?“ J13,7 Odpověděl Ježíš a řekl jemu: „Což já činím, ty nevieš nynie, ale zvieš potom.“ J13,8 Die jemu Petr: „Nebudeš mi mýti noh na věky.“ Odpovědě jemu Ježíš: „Neumyji li tebe, nebudeš mieti dielu se mnú.“ J13,9 Die jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.“ J13,10 Die jemu Ježíš: „Ktož umyt jest, nepotřebuje jedné, aby nohy umyl, ale jest čist vešken, i vy čisti ste, ale ne všickni.“ J13,11 Vědieše zajisté, kto by byl, jenž mějieše ho zraditi. Protož jest řekl: Nejste čisti všickni.
J13,12 Tehda když umyl nohy jich, vzal jest rúcho své a když sede za stuol, opět řekl jim: „Viete li, co sem učinil vám? J13,13 Vy nazýváte mě mistrem a pánem, a dobře diete, semť zajisté. J13,14 Protož poněvadž já umyl sem nohy vaše, pán a mistr, i vy máte jeden druhého umývati nohy. J13,15 Neb příklad dal sem vám, abyšte, jakož sem já učinil vám, i vy činili též. J13,16 Věrně, věrně pravi vám, nenie sluha většie pána svého ani apoštol jest větší toho, jenž ho poslal. J13,17 Umiete li tyto věci, blahoslavení budete, budete li je činiti. J13,18 Ne o všech vás pravím, jáť viem, kte sem vyvolil, ale aby se naplnilo písmo: Ktož jie chléb mój, pozdvihl jest proti mně patu svú. J13,19 Opět pravi vám, prvé, než se stane, abyšte uvěřili, když se stane, že já sem. J13,20 Věrně, věrně pravi vám, ktož přijímá, kohož bych poslal, měť přijímá. A ktož mě přijímá, přijímá toho, jenž mě poslal.“
J13,21 A když to pověděl, zarmútil se duchem a osvědčoval jest řka: „Věrně, věrně pravi vám, že jeden z vás mě zradí.“ J13,22 Tehda vzhlédáchu na se učedlníci pochybujíce, o kom by pravil. J13,23 A bieše odpočívaje jeden z učedlníkuov jeho na luoně Ježíšově, jehož milováše Ježíš. J13,24 Protož pokynul jest na něho Šimon Petr a řekl jemu: „Kto jest, o němž praví?“ J13,25 A tak když on odpočíváše na prsech Ježíšových, die jemu: „Pane, kto jest?“ J13,26 Odpovědě Ježíš: „Tenť jest, komuž já omočeného chleba podám.“ A když omočil chléb, dal jest Jidášovi Šimona Škariotského, J13,27 a po přijaté skývce tehdy všel do něho satanáš. I die jemu Ježíš: „Co činíš, čiň spieše.“ J13,28 Ale toho jest žádný nevěděl z stolečných, k čemu jest to řekl jemu. J13,29 Někteří zajisté domnieváchu se,
