mní se duchovním býti, neskrocuje jazyka svého, ale svodě srdce své, toho marné jest duchovenstvie. Ja1,27 Duchovenstvie čisté a neposkvrněné u boha a otce toto jest: navštěvovati sirotky a vdovy v zamúcení jich a nepoškvrněného se ostřéhati od tohoto světa.
Druhá
Ja2,1 Bratřie moji, neroďte v přijímaní osob mieti viery pána našeho Jezukrista. Ja2,2 Neb aj, když vejde v scházenie vaše muž, zlatý prsten maje, v rúše sktvúciem vejde, také i chudý v škaředém oděvu, Ja2,3 a pohledíte na toho, jenž oblečen jest v sktvúcie rúcho, a diete li jemu: „Ty seď tuto dobře.“ Ale chudému diete: „Ty stój tamto aneb seď podnož mých“, Ja2,4 však súdíte sami u sebe a učiněni ste súdce myšlení nepravých? Ja2,5 Slyšte, bratřie moji najmilejší: však bóh chudé na tomto světě vyvolil bohaté u vieře a dědice královstvie, kteréž jest zaslíbil buoh těm, ktož milují jeho. Ja2,6 Ale vy neuctili ste chudého. Však bohatí skrze moc utiskují vás a oni táhnú vás k súdóm, Ja2,7 však oni rúhají se dobrému jménu, kteréž jest vzýváno nad vámi? Ja2,8 Ač však zákon plníte královský podlé písem: Milovati budeš bližnieho svého jako se samého, dobře činíte. Ja2,9 A pakli osoby přijímáte, hřiech činíte trestáni súc od zákona jakžto přestupníci. Ja2,10 Neb ktož koli vešken zákon zachová a přestúpí, v jednom učiněn jest všemi vinen. Ja2,11 Neb ten, ktož jest řekl: Nesesmilníš, také jest řekl: Nezabieš. Pakli nesesmilníš, ale zabieš, učiněn si přestupník zákona. Ja2,12 Tak mluvte a tak čiňte jako skrze zákon svobody, počínajíc súzeni býti, Ja2,13 neb súd bez milosrdenstvie tomu, ktož nečiní milosrdenstvie, ale převyšuje milosrdenstvie súd. Ja2,14 Co platno bude člověku, bratřie moji, ač kto die, by vieru měl, a skutkóv by neměl? Zdali bude moci viera spasiti jeho? Ja2,15 A ač bratr aneb sestra nazí sú a potřebovali by potřeby vezdajšie, Ja2,16 a řekl by někto z vás k nim: „Jděte u pokoji, shřejte se a nakrmte se“, a nedali byšte jim těch věcí, kteréž potřebné sú těla, co bude platno? Ja2,17 Tak i viera, nebude li mieti skutkóv, mrtva jest sama v sobě. Ja2,18 Ale die někto: „Ty vieru máš a já skutky mám, ukaž mi vieru svú bez skutkóv, ale já ukáži z skutkóv vieru svú. Ja2,19 Ty věříš, že jeden jest bóh, dobře činíš. I ďáblové věřie a třasú se. Ja2,20 Ale chceš li věděti, ó člověče marný, že viera bez skutkóv prázdna jest? Ja2,21 Abraham, otec náš, však z skutkóv spravedliv jest učiněn, obětuje syna svého Izáka na oltář. Ja2,22 Vidíš, že viera napomáháše skutkóm jeho a z skutkóv viera dokonána jest Ja2,23 i naplněno jest písmo, kteréž die: Uvěřil Abraham bohu a počteno jest jemu k spravedlnosti a přietelem božím nazván jest. Ja2,24 Vidíte, že z skutkóv spravedliv učiněn bývá člověk, a ne z viery toliko. Ja2,25 A též i Rab nevěstka však z skutkóv spravedliva jest učiněna, přijemši posly a jinú cestú je vypustivši. Ja2,26 Neb jakož tělo bez ducha mrtvo jest, i viera bez skutkóv mrtva jest.
Třetie kapitola
Ja3,1 Neroďte mnozí mistři býti, bratři moji, vědúce, že větší súd béřete, Ja3,2 neb ve mnohých věcech urazili sme všeckni. A pakli kto jest v slově neurazil, ten dokonalý jest muž. Muož také uzdú obvésti tělo všecko. Ja3,3 A poňovadž koňóm uzdy v usta vkládanie k přivolení nám a všecko tělo jich obvozujem. Ja3,4 A aj, i lodie, ač koli veliké sú a od větróv velikých pudieše, avšak obracují se od malých
