jim. L24,51 I stalo se jest, když jim dobrořečil, odšel jest od nich a nesen bieše do nebe, L24,52 a oni pomodlivše se vrátili sú se do Jeruzaléma s radostí velikú. L24,53 I biechu vždycky v chrámě, chváléce a dobrořečiece boha.
ProlPočíná se předmluva ve čtenie svatého Jana, apoštola božieho
Tento jest Jan evanjelista, jeden ze dvanácti učedlníkuov božích, kterýžto panic od boha zvolený jest, jehožto od svadby chtějícieho se ženiti povolal pán. Jehožto panictvie v tomto čtení dvoje dáno bývá svědectvie, neb mimo jiné milý od boha slove a jemu matku svú, vise na kříži, poručil pán, aby panic panny choval. A potom okazuje ve čtení, že sám bieše, neporušitedlného slova skutek počínaje, sám, slovo že jest tělo učiněno, svědčí, a že světlo nenie obklíčeno od temnosti. Pokládaje první div, kterýž na svadbě učinil pán, aby oznámě, což on bieše čtúcím okázal, že kdež pán pozván bývá, tu víno svatebnie mějieše zahynúti, aby po proměně starých nové všecky věci, kteréž od Krista ustaveny sú, ukázaly se.
Toto pak čtenie popsal jest v Azí, potom, když byl na ostrově Patmos, kniehy Zevenie napsal, aby v němžto na počátce řeholy neb biblie neporušitedlný počátek jest předznamenal, jemu také neporušitedlný konec skrze panice byl vydán v knihách Zevenie, kdež die: „Kristus já jsem, alfa i omega, počátek i konec.“ A toť jest ten Jan, jenž věda, že jest přišel den smrti jeho, svolal učedlníky své v Efezu, skrze mnohá znamenie divuov oznamuje Krista, sstúpil do města vykopaného pohřebu svého učiniv modlitbu, přiložen jest k otcóm svým, tak od bolesti smrti vzdálený, jakož od porušenie tělesného nalezen jest čistý. Avšak po všech popsal jest čtenie, neb i to panici slušieše. Kterýchžto čtení i zpuosob časuov popsaných i knih zřiezenie proto od nás každé zvláště nenie vyloženo, aby i viděnie žádost pozuostávajíce i ptajícím užitek radosti v bohu mistrovstvie a naučenie bylo zachováno.
Prvá
J1,1 Na počátku bieše slovo a slovo bieše u boha a buoh bieše slovo, J1,2 to bieše na počátku u boha. J1,3 Všecky věci skrze něho učiněny sú a bez něho učiněno jest nic. Což učiněno jest v něm, J1,4 život bieše, a život bieše světlo lidí ve tmách J1,5 a světlo ve tmách svietí, a tmy sú ho neosáhly. J1,6 Byl jest člověk poslaný od boha, jemuž jméno bieše Jan. J1,7 Ten přišel na svědectvie, aby svědectvie vydával o světle, aby všickni věřili skrze něho. J1,8 Nebieše on světlo, ale aby svědectvie vydal o světle. J1,9 Bieše světlo pravé, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícieho na tento svět. J1,10 Na světě bieše, a svět skrze něho učiněn jest a svět jeho nepoznal. J1,11 Mezi své vlastnie přišel, a svoji sú jeho nepřijeli. J1,12 Ale kteříž koli přijeli sú jeho, dal jest jim moc syny božími býti těm, kteříž věřie ve jméno jeho, J1,13 kteřížto ne ze krve ani z vuole těla, ani z vuole muže, ale z boha narozeni sú. J1,14 A slovo tělo učiněno jest a přebývati bude v nás, a viděli sme slávu jeho jakožto jednorozeného od otce, plného milosti a pravdy.
J1,15 Jan svědectvie vydává o něm a volá řka: „Tentoť jest, o němž sem pravil: Ten, jenž po mně přijíti má, přede mnú učiněn jest, neb první mne bieše, J1,16 a z plnosti jeho my všickni vzeli sme milost za milost.“ J1,17 Neb zákon skrze Mojžieše dán jest, a milost a pravda skrze Ježíše Krista učiněna jest. J1,18 Boha žádný neviděl jest nikdy, jedno jednorozený syn,
