siemě rosievajíciemu i chléb k jedení dá a rozmnoží siemě vaše a přispoří plnost obilé k spravedlnosti vašie, 2 C9,11 abyšte ve všech věcech jsúce obohaceni rozmáhali se ve všelikú sprostnost, kteráž činí skrze nás diekuov činěnie bohu. 2 C9,12 Neb služba tohoto úřadu netoliko naplňuje to, což se svatým nedostává, ale také rozmáhá se skrze mnohá děkovánie v pánu, 2 C9,13 skrze zkušenie služby této chváléce boha v poslušenství vyznánie našeho ve čtení Kristovu a v spravedlnosti udělenie vašeho k nim i ke všem 2 C9,14 i v jich prosbě a modlitbě za vás žádajícím vás pro převýšenú milost boží v vás. 2 C9,15 Ale dieky bohu z nevýmluvného daru jeho.
X.
2 C10,1 Ale já sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotu Kristovu, jenž zajisté v přítomnosti pokorný sem byl mezi vámi. 2 C10,2 Ale nejsa při vás, doúfám do vás. I prosím, abych když přijdu k vám skrze to doúfanie, jímž úfám, neukázal moci proti některým, kteříž se domnievají, jako bychom podlé těla chodili. 2 C10,3 V těle zajisté chodiece, ne podlé těla rytieřujem, 2 C10,4 neb oděnie rytieřovánie našeho nejsú tělesná, ale moc božie k zkažení ohrad kaziece rady 2 C10,5 i všelikú vysokost, ješto se výší proti umění božiemu a u vězenie podrobujíce všeliký rozom k službě Kristově 2 C10,6 a vhotově majíce pomstiti každého neposlušenstvie[, když bude naplněno vaše poslušenstvie]text doplněný editorem[227]když bude naplněno vaše poslušenstvie] cum impleta fuerit vestra obedientia lat.. 2 C10,7 Které věci sú zevné, vizte. Pakli kto úfá do sebe, by byl Kristuov, to pomysl opět sám u sebe, že jakož on Kristuov jest, tak i my. 2 C10,8 Neb budu li se co viece chlubiti o moci našie, kterúž dal nám pán k vzdělání, a ne k zkažení vašemu, nebudu se styděti, 2 C10,9 ale abyste nemněli, že bych jako strašil vás skrze listy. 2 C10,10 Neb zajisté někteří řkú, že listové sú těžcí a silní, ale přítomnost těla nemocná a řeč potupná. 2 C10,11 Toto pomysl, ktož takový jest, že kterací sme v slově i skrze listy nepřítomni, tací i přítomni v skutku. 2 C10,12 Neb nesmieme se přičísti aneb přirovnati některým, ješto sami se chvál, ale my sami se v sobě přiměřujíc a přirovnávajíc se nám samým sobě. 2 C10,13 My zajisté nebudem se chlubiti nad mieru, ale podlé pravidla miery, kterúž odměřil nám buoh, dotýkati až k nám. 2 C10,14 Neb ne jako dosáhajíce k vám, nad mieru se vydáváme, neb až k vám došli sme ve čtení Kristovu, 2 C10,15 ne nad mieru se chlubiece v cizích úsilích, ale naději majíc rostúce viery vašie v vás, že zvelebeni budete podlé zprávy našie. 2 C10,16 Budem také čtenie kázati v hojinosti v těch krajinách, ješto sú za námi, ne v cizie zprávě v těch věcech, kteréž připraveny sú chlubiti se. 2 C10,17 Ale ktož se chlubí, v pánu se chlub, 2 C10,18 neb ne ten, ktož sám se chválí, ten chvály hoden jest, ale kohož buoh chválí.
Jedenáctá
2 C11,1 Ó, byšte přetrpěli maličko nětco nemúdrosti mé, ale i přehovějte mi. 2 C11,2 Neb miluji vás božím milováním, zasnúbil sem zajisté vás jednomu muži pannu čistú vydati Kristovi. 2 C11,3 Ale bojím se, jakož had [svedl]text doplněný editorem[228]svedl] seduxit lat. Evu chytrostí svú, aby takéž nebyli nakaženi smyslové vaši a nevypadli od sprostnosti, kteráž jest v Kristu Ježíši. 2 C11,4 Neb ač ten, kterýž přicházie jiného Krista káže, kteréhož sme nekázali, aneb jiného ducha přijímáte, kteréhož ste nepřijali, právě byšte trpěli. 2 C11,5 Neb mním, že sem já nic méně neučinil od velikých apoštoluov. 2 C11,6 Neb i ač neumiem okrášlené řeči, však
