s ním, i nedopusti jeho. Ale ostavi ho Ježíš řka: L8,39 „Vrať se do domu svého a vypravuj, kterak mnohé věci učinil tobě buoh.“ I odjide po všem městě, káže, kterak mnohé věci učinil jemu Ježíš.
L8,40 I stalo se jest, když se navrátil Ježíš, přije jej zástup, neb biechu všickni čakajíce jeho. L8,41 A aj, přijide muž, jemuž jméno Gairus, a ten knieže školy židovské bieše, i pade k nohám Ježíšovým, prose jeho, aby všel do domu jeho, L8,42 neb dcera jedinká bieše jemu jakožto v letech dvanácti, a ta mřieše. I přihodi se, když jdieše, od zástupuov tištěn bieše. L8,43 A žena jedna bieše v krvotoku od dvanásti let, kteráž na lékaře bieše vynaložila vešken statek svuoj, a od žádného nemohla uzdravena býti, L8,44 přistúpila jest zzadu a dotče se podolka rúcha jeho. A ihned stal tok krve jejie. L8,45 I vece Ježíš: „Kto jest, jenž se mne dotekl?“ A když všickni popieráchu, řekl jest Petr a kteří s ním biechu: „Přikazateli, zástupové tisknú tě a dávie, a dieš: Kto se jest mne dotekl?“ L8,46 I řekl jemu Ježíš: „Dotekl se jest mne někto, neb i já poznal sem, že jest moc vyšla ze mne.“ L8,47 A uzřevši žena, že by ho tajno nebylo, třasúci se přijide a pade před nohami jeho, a pro kterú příčinu dotekla se jeho, okázala přede vším lidem, kterak by ihned uzdravena byla. L8,48 A on řekl jie: „Dcero, viera tvá tě zdrávu učinila, jdi u pokoji.“ L8,49 A když ještě mluvieše, přijide jeden k kniežeti židovské školy, řka jemu, že umřela jest dcera tvá, neroď truditi jeho. L8,50 A Ježíš uslyšev to slovo, odpověděl otci děvečky: „Neroď se báti, toliko věř, a zdráva bude.“ L8,51 A když vjide do domu, nepřepusti s sebú jíti žádnému, jediné Petrovi a Jakubovi a Janovi a otci a mateři děvečky. L8,52 I plakáchu všickni a kvieléchu jie. Ale on řekl: „Neroďte plakati, nenieť mrtva, ale spíť.“ L8,53 I posmieváchu se jemu vidúce, že by umřela. L8,54 Ale on, drže ruku její, zvola řka: „Děvečko, vstaň.“ L8,55 I navrátil se duch její, a vstala jest ihned, a káza jie dáti jiesti. L8,56 I divili sú se rodičové její, jimž přikáza, aby žádnému nepravili, co se jest stalo.
IX.
L9,1 A svolav dvanácte apoštoluov, dal jest jim sílu a moc nade vším ďábelstvím a aby neduhy uzdravovali. L9,2 I posla je kázati královstvie božie a uzdravovat nemocných L9,3 a vece k nim: „Nic nebeřte na cestu, ani holi, ani mošny, ani obuvi, ani chleba, ani peněz, ani dvú sukní mějte. L9,4 A do kteréhož koli domu vejdete, tu ostaňte a odtud nevycházejte. L9,5 A ktož koli nepřijmú vás jdúce z města toho, také prach z noh vašich vybíte na svědectvie na ně.“ L9,6 A vyšedše obcháziechu po kašteléch, zvěstujíce čtenie a uzdravujíce všudy. L9,7 I slyšal jest Erodes čtvrták všecky věci, kteréž se dějiechu od něho, i pochybováše, L9,8 že praveno bieše od některých, že by Jan vstal z mrtvých, a od některých, že se jest Eliáš ukázal, ale od některých, že by prorok jeden z starých vstal. L9,9 I vece Erodes: „Jana sem já sťal, kto pak jest tento, o němž já slyším tyto věci?“ I hledáše viděti jeho. L9,10 A vrátivše se apoštolé, pravili sú jemu, kteréž sú koli věci učinili. A pojem je, odjide súkromě na pusté miesto, jenž jest Betsaida.
L9,11 A když poznachu zástupové, šli sú za ním. I přijal jest je a mluvieše jim o království božiem a ty, kteříž zdravie potřebováchu, uzdravováše. L9,12 Ale den počal se schylovati, a přistúpivše dvanácte, řekli sú jemu: „Pusť zástupy, ať jdúce
