učedlníkóm, aby ho přijali. Kteříž když přišel, přinesl jest mnoho těm, ješto sú uvěřili, A18,28 neb náramně Židy přemáháše, zevně ukazuje skrze písma, že jest Kristu Ježíš.
XIX.
A19,1 I stalo se jest, když Apollo bieše v Korintu a Pavel prošed svrchnie krajiny, přišel do Efezu a tu nalezl některé učedlníky A19,2 i řekl jest jim: „Připálili ste ducha svatého?“ Tehda oni řekli sú k němu: „Ani sme slýchali, jest li duch svatý.“ A19,3 A on vece: „V komž tehdy pokřtěni jste?“ Kteřížto vecechu: „V Janovu křtu.“ A19,4 I vece Pavel: „Jan jest křtil křtem pokánie lid, řka v toho, jenž mějieše přijíti po něm, aby věřili, to jest v Ježíše.“ A19,5 [Ty věci oni uslyševše, pokřtili sú se ve jméno pána Ježíše[313].]text doplněný editorem A19,6 A když vkládáše jim ruce Pavel, přišel jest duch svatý na ně, i mluviechu jazyky a prorokovali sú. A19,7 A bylo všech mužóv jako dvanácte. A19,8 A všed do školy s doúfaním, mluvil jest za tři měsiece, hádaje se a radě o království božiem. A19,9 Ale když se někteří zatvrdili a nevěřili zlořečiece cestu páně před množstvím, odstúpiv od nich, oddělil jest učedlníky, na každý den hádaje se v škole jednoho Tyranna.
A19,10 A to se stalo za dvě létě, tak že všickni, kteříž biechu v Azí, slyšeli sú slovo páně, Židé i pohané, A19,11 a divy všelikteraké činíše bóh skrze ruce Pavlově, A19,12 tak že také na neduživé nosiechu od těla jeho potné rúchy a pásce, a odstupováchu od nich neduhové a duchové zlí vycházeli. A19,13 Tehda pokusili sú se někteří i z Židóv chodících v vókol zaklínačóv vzývati nad těmi, jenž měli duchy zlé, jméno pána Ježíše řkúce: „Zaklínám vás skrze Ježíše, kteréhož Pavel káže.“ A19,14 I biechu jednoho Scena Žida, kniežete kněžského sedm synóv, ješto to činiechu. A19,15 Ale odpověděv duch zlý, řekl jest jim: „Ježíše znám a Pavla viem, vy pak kto jste?“ A19,16 A vskočiv člověk na ně, v němž bieše ďábelstvie najhoršie, a podmaniv oba, svítěžil jest proti nim, tak že sta nahá a raněná oba utekla z domu toho. A19,17 A to známo učiněno jest všem Židóm i pohanóm, kteříž bydléchu v Efezu. I spadl jest strach na ně na všecky a velebiechu jméno pána Ježíše. A19,18 A mnozí také věřících přicháziechu, vyznávajíc a zvěstujíc skutky své. A19,19 A mnozí z těch, kteříž biechu čáróv následovali, přinesli sú kniehy a spálili přede všemi a početše, zač sú ty knihy stály, nalezli sú, že sú byly o padesáti tisíciech peněz. A19,20 Tak silně slovo božie rostieše a potvrzováše se. A19,21 A když se to všecko dokonalo, umienil jest Pavel v duchu, přejda Macedoní a Achaj, jíti do Jeruzaléma řka, že: „Když tam budu, musím i Řím viděti.“ A19,22 A poslav do Macedonie dva z těch, ješto posluhováchu jemu, Timotea a Erasta, sám zuostal jest až do času v Azí.
A19,23 I stalo se jest v tom času zbúřenie nemalé o cestě božie. A19,24 Neb Demetrius jeden jménem, střiebrník, dělaje stánky střiebrné Dianě, přidáváše řemeslníkóm nemalý zisk, kteréž svolav, A19,25 i ty, jenž takoví biechu řemeslníci, řekl jest: „Mužie, viete li, že z tohoto řemesla jest nám zisku dobývanie. A19,26 A vidíte a slyšíte, že netoliko v Efezu, ale téměř po všie Azí Pavel radě obrátil jest mnohý zástup pravě, že nejsú bohové, ješto se rukama dělají. A19,27 A netoliko pak tato strana strach jest, že škodu vezme k zkažení přijdúc, ale i veliké Diany chrám za nic nebude jmien, ale i rušiti se počne velebnost jejie, kterúž všecka Azia i vešken svět ctí.“ A19,28 To oni uslyševše, naplněni sú hněvem a zvoláchu řkúce: „Veliká Diana Efezských.“ A19,29 I naplněno jest všecko město rozbroje a obořichu se jednomyslně na plac, polapivše Gaia a Aristarka macedonské, spolutovaryše Pavlovy. A19,30 A když Pavel chtěl vjíti mezi lid, nepřepustili sú učedlníci. A19,31 Ale někteří i z azských kniežat, jenž biechu přietelé jeho, poslali sú k němu prosiece, aby se nevydával na plac. A19,32 A jiná jiné voláchu,
