stánku tomto, vzdycháme obtieženi jsúc, protože nechcem oblúpeni býti, ale přioděni, aby bylo pohlceno, což smrtedlného jest, od života. 2 C5,5 Ale ktož jedná nás v to, jistě buoh jest, jenž dal nám základ ducha. 2 C5,6 Protož udatni súce vždycky vědúce, že dokudž sme v tomto těle, putujem od hospodina, 2 C5,7 neb skrze vieru chodíme a ne skrze tvárnost, 2 C5,8 ale smieme i dobrú mysl máme žádajíce putovati od těla a přítomni býti bohu. 2 C5,9 A protož usilujme, leč kromě něho, leč při něm, líbiti se jemu. 2 C5,10 Neb všickni my musíme se ukázati před stolicí Kristovú, aby vypravil jeden každý vlastnie věci těla, jakož jest učinil, buďto dobré, anebo zlé.
2 C5,11 Protož vědúce bázen páně, lidem radíme, ale bohu zevni sme. Naději se také, že i v vašem svědomí zevni sme. 2 C5,12 A ne opět sami se chválíme vám, ale příčinu vám dáváme chlubiti se za nás, abyšte měli k těm, kteříž se v tváři chlubie, a ne v srdci. 2 C5,13 Neb leč myslí vytrhnem se k bohu, leč střiezlivi sme, vám. 2 C5,14 Láska zajisté Kristova nutí nás, majíce za to, že poněvaž jeden za všecky umřel jest, tehdy všickni zemřeli sú, 2 C5,15 a za všecky umřel jest Kristus, aby i ti, ktož živi sú, již ne sobě živi byli, ale tomu, jenž za ně umřel jest a vstal z mrtvých. 2 C5,16 A tak my z toho žádného neznali sme podlé těla, a ač sme poznali podlé těla Krista, ale nynie již neznáme. 2 C5,17 Protož jest li v Kristu které nové stvořenie, pominuly sú staré věci, a aj, nové všecky věci učiněny sú, 2 C5,18 a to vše z boha, jenž nás smířil s sebú skrze Krista a dal nám úřad smířenie. 2 C5,19 Neb zajisté buoh bieše v Kristu, svět mířie s sebú, neváže jim hřiechuov jich, a položil v nás slovo smířenie. 2 C5,20 Protož miesto Krista poselstvie požíváme, jako by buoh napomínal skrze nás. Protož prosím vás pro Krista, smiřte se s bohem. 2 C5,21 Toho, jenž jest, neznal hřiechu, za nás hřiech učinil buoh, abychom my učiněni byli, spravedlnost božie v něm.
VI.
2 C6,1 Ale spomáhajíce napomínáme, abyšte milosti božie nadarmo nebrali. 2 C6,2 Neb die písmo: V čas vzácný uslyšal sem tě a v den spasenie spomohl sem tobě. Aj, nynie čas vzácný, aj, nynie dnové spasenie. 2 C6,3 Žádnému nedávajíce žádného úraza, aby nebyla pohaněna služba naše, 2 C6,4 ale ve všech věcech vydáváme se sami jako sluhy božie ve mnohé trpělivosti, v zámutciech, v potřebách, v úzkostech, 2 C6,5 v ranách, v žalářích, v nepřiezni lidské, v pracech v biedných, v postech, 2 C6,6 v čistotě, v umění, v dlúhočakání, v sladkosti, v duchu svatém, v lásce neomylné, 2 C6,7 v slovu pravdy, v moci božie, skrze oděnie spravedlnosti na pravici i na levici, 2 C6,8 skrze slávu a neurozenie, skrze narčenie a dobrú pověst, jakožto svuodce a pravdomluvní jako neznámí, ale poznalí, 2 C6,9 jako mrúce a aj, živi sme, jako mučení a aj, neumrtveni, jako smutní, ale vdycky se radujíce, 2 C6,10 jako potřební, ale mnohé obohacujíce, jako nic nemajíce, ale všemi věcmi vládnúce. 2 C6,11 Usta naše otevřena sú k vám, ó Korintští, srdce naše rozšířilo se jest. 2 C6,12 Nesužujte se v nás, ale sužte se v třevách vašich. 2 C6,13 A túž majíce odplatu, jako synóm pravi, rozšiřte se i vy 2 C6,14 a neroďte jha vésti s nevěrnými. Neb které účastenstvie spravedlnosti k nepravosti? Aneb které tovarystvo světla k temnostem? 2 C6,15 Aneb které přirovnánie Krista k Belialovi? Aneb která částka věrného
