Škariotský, jeden ze dvanácti, odjide k najvyším kněžím, aby jim ho zradil. Mc14,11 Kteřížto uslyševše, zradovali sú se a slíbili jemu penieze dáti. I hledáše, kterak by ho podobně zradil.
Mc14,12 A prvnieho dne přesnic, když beránka obětováchu, řkú jemu učedlníci: „Kam chceš, ať pójdeme a připravíme tobě, aby jedl beránka?“ Mc14,13 I poslal dva z učedlníkuov svých a die jim: „Děte do města, a potkáť vás člověk, lavici vody nesa, jdětež za ním, Mc14,14 kamž kolivěk vejde a řcete pánu domu, že mistr die: Kde jest večeřadlo mé, kdež bych beránka s učedlníky mými jedl? Mc14,15 A on vám ukáže večeřadlo veliké, ostřené, a tu připravíte nám.“ Mc14,16 I odešli sú učedlníci jeho a přišli do města a nalezli, jakož jim bieše řekl, a připravili sú beránka. Mc14,17 A když by večer, přijide se dvanácti. Mc14,18 A když sú stolili a jedli, vece Ježíš: „Věrně pravím vám, že jeden z vás mě zradí, ješto jie se mnú.“ Mc14,19 A oni počechu se mútiti a řéci každý zvláště: „Zdali já?“ Mc14,20 Jenž vece jim: „Jeden ze dvanácti, ješto sáhá se mnú rukú do mísy. Mc14,21 A syn zajisté člověka jde, jakož psáno o něm, ale běda člověku tomu, skrze kteréhož syn člověka zrazen bude. Dobré bieše jemu, by se byl nenarodil člověk ten.“
Mc14,22 A když sú oni jedli, vzal jest Ježíš chléb a dobrořeče lámal, a dal jim a vece: „Vezměte, toť jest tělo mé.“ Mc14,23 A vzem kalich, dieky učiniv dal jest jim a pili sú z něho všickni. Mc14,24 I vece jim: „Toto jest krev má nového svědectvie, kteráž za mnohé vylita bude. Mc14,25 Věrně pravím vám, že nebudu píti z plodu vinného kořene až do onoho dne, když jej píti budu nový v království božiem.“
Mc14,26 A chválu vzdavše, vyšli sú na horu Olivetskú. Mc14,27 I vece jim Ježíš: „Všickni vy pohoršíte se nade mnú v tuto noc, neb psáno jest: Bíti budú pastýře a rozprchnú se ovce. Mc14,28 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee.“ Mc14,29 Ale Petr vece jemu: „Byť se všickni pohoršili, ale ne já.“ Mc14,30 I vece jemu Ježíš: „Věrně pravím tobě, že ty dnes této noci dřieve, než kohút dvakrát zazpievá, třikrát mně zapříš.“ Mc14,31 Ale on viece mluvieše: „Bychť měl s tebú spolu i na smrt jíti, nezapřím tebe.“ Též i všickni mluviechu.
Mc14,32 I přijdú na poplužie, jemuž jeméno Getsemani, i vece učedlníkóm: „Poseďte tuto, dokud se nepomodlím.“ Mc14,33 I pojal s sebú Petra, Jakuba a Jana a poče se lekati a teskliv býti. Mc14,34 I vece jim: „Smutna jest duše má až k smrti, čakajte tuto a bděte.“ Mc14,35 A když pojide maličko, pade na zemi a modléše se, aby mohlo li by to býti, odešla od něho hodina. Mc14,36 A řekl: „Otče, otče, všecky věci možné sú tobě, přenes kalich tento ote mne, ale ne, jakož já chci, ale což ty.“ Mc14,37 I přijide, a naleze je, ani spie. I vece Petrovi: „Šimone, spíš, nemohls jedné hodiny bdieti se mnú? Mc14,38 Bděte a modlte se, abyšte nevešli v pokušenie. Duch zajisté hotov jest, ale tělo nemocné.“ Mc14,39 A opět odšed, modléše se, túž řeč pravě. Mc14,40 Vrátiv se naleze je, ani spie, neb biechu oči jich obtiežené. A nevědiechu, co by odpověděli jemu. Mc14,41 I přijide třetie i vece jim: „Spěte již a odpočívajte, dostiť jest, přišla hodina. Aj, bude zrazen syn člověka v ruce hřiešných. Mc14,42 Vstaňtež, poďme, aj, jenž mě zradí, blízko jest.“
Mc14,43 A když ještě on mluvieše, přijide Jidáš Škariotský, jeden ze dvanácti, a s ním zástup mnohý s meči a s dřievím, poslaný jsúc od najvyších kněží a od mistruov i od starších. Mc14,44 A byl jim zrádce znamenie
