přišel bieše ke dni svátečniemu, když uslyše, že Ježíš příde do Jeruzaléma, J12,13 vzali sú ratolesti palmové a vyšli sú proti němu a voláchu: „Spas nás, požehnaný, jenž se béře ve jméno páně král israhelský.“ J12,14 I nalez Ježíš oslátko i vsedl naň. Jakož psáno jest: J12,15 Neroď se báti, dcero sionská, aj, král tvuoj jde k tobě, sedě na oslátku oslice. J12,16 Toho sú nepoznali učedlníci jeho sprvu, ale když oslaven jest Ježíš. J12,17 Tehda rozpomenuli sú se, že ty věci psány biechu o něm, a to sú učinili jemu. Protož svědectvie vydáváše zástup, jenž bieše s ním, když Lazara povolal z hrobu a vzkřiesil jej z mrtvých. J12,18 Protož i vyšel proti němu zástup, neb sú uslyšeli, že by on ten div učinil. J12,19 Tehdy zákonníci vecechu mezi sebú: „Vidíte, že nic neprospieváme, aj, vešken svět po něm odšel.“
J12,20 Ale biechu někteří pohané z těch, ješto vstúpili biechu, aby se modlili na den sváteční. J12,21 Protož ti přistúpichu k Filipovi, jenž bieše od Betsaidy galilejské, a prosiechu ho řkúce: „Pane, chceme Ježíše viděti.“ J12,22 Přijide Filip a povedě Ondřejovi. Ondřej opět a Filip pověděsta Ježíšovi. J12,23 Ale Ježíš odpovědě jim řka: „Přišla jest hodina, aby oslaven byl syn člověka. J12,24 Věrně, věrně pravi vám, jedné leč zrno obilné padna v zemi umře, mnohý užitek přinese, J12,25 kto miluje duši svú, ztratí ji, a ktož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostřiehá jie. J12,26 Ač mně kto slúží, mne následuj, a kdež já sem, tu i sluha mój bude. Ač mi kto slúžiti bude, pocti ho otec muoj, jenž v nebesiech jest. J12,27 Nynie duše má zarmúcena jest, a co diem? Otče, slavna mne učiň z této hodiny. Ale proto sem přišel v tuto hodinu. J12,28 Otče, oslav jméno své.“ Tehda přijide hlas z nebe řka: „I oslavil sem a opět oslavím.“ J12,29 Protož zástup, jenž tu stáše a slyšieše, pravieše, že by se hřímanie stalo. Jiní praviechu: „Anjel jemu mluvil jest.“ J12,30 Odpověděl Ježíš a řekl: „Ne pro mě hlas tento přišel jest, ale pro vás. J12,31 Nynie súd jest světa, nynie knieže tohoto světa vyvrženo bude ven. J12,32 A já, když povýšen budu od země, všecky věci přitáhnu k sobě.“ J12,33 Ale to pravieše znamenaje, kterú by smrtí měl umřieti. J12,34 Odpověděl jemu zástup: „A my sme slyšeli z zákona, že Kristus zuostává na věky, a kterak ty dieš, musí povýšen býti syn člověka? Kterýž jest to syn člověka?“ J12,35 Tehda die jim Ježíš: „Ještě malé světlo v vás jest, choďte, dokud světlo máte, aby vás tmy nazachvátily. Ktož chodí ve tmách, nevie, kam jde. J12,36 Dokudž světlo máte, věřte v světlo, abyšte synové světla byli.“
Tyto věci mluvil jest Ježíš, podšel a skryl se od nich, J12,37 a když jest tak mnoho divuov činil před nimi, nevěřili sú v něho, J12,38 aby se řeč Izaiáše naplnila, kterúž jest řekl: Pane, kto uvěřil slyšení našeho a rámě páně komu zeveno jest? J12,39 Proto nemožiechu věřiti. Neb opět řekl Izaiáš: J12,40 Oslepila jest oči jich zlost a zatvrdil srdce jich, aby neviděli očima a neurozoměli srdcem a neobrátili se, abych je uzdravil. J12,41 Tyto věci pravil jest Izaiáš, když viďal jeho a mluvil o něm. J12,42 Ale však kniežata mnohá uvěřili sú v něho, ale pro zákonníky nevyznáváchu, aby z zboru nebyli vyvrženi, J12,43 neb milovali sú chválu lidskú viece nežli chválu boží. J12,44 Ale Ježíš volal a řekl: „Kto věří v mě, nevěří v mě, ale v toho, jenž mě poslal. J12,45 Kto vidí mě, vidí toho, jenž mě poslal. J12,46 Já světlo na svět přišel sem, aby
