„Pane, poď a viz.“ J11,35 I zaplakal jest Ježíš. J11,36 Tehda vecechu Židé: „Kterak milováše jeho.“ J11,37 Ale někteří z nich řekli sú: „Nemohl jest tento, jenž otevřel oči slepého narozeného učiniti, aby i tento neumřel?“
J11,38 Tehda Ježíš opět zařva sám v sobě, přijide k hrobu, a bieše jeskyně a kámen svrchu položen na nie. J11,39 Vece Ježíš: „Zdvihněte kámen.“ Die jemu Marta, sestra jeho, jenž bieše umřel: „Pane, jižť smrdí, neb čtyř dnuov jest.“ J11,40 Die jie Ježíš: „Však sem řekl tobě, že budeš li věřiti, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehda zdvihli sú kámen. Ale Ježíš pozdvih oči zhuoru, řekl jest: „Otče, dieky činím tobě, žes mě slyšal, J11,42 a já sem věděl, že vždy mě slyšíš. Ale pro lid, kterýž okolo stáše, řekl sem, aby věřili, žes ty mě poslal.“ J11,43 To když povědě, hlasem velikým zavola: „Lazaře, poď ven.“ J11,44 A ihned vyjide, jenž bieše mrtvý, svázané maje nohy i ruce svazky a tvář jeho potnicí bieše svázána. Die jim Ježíš: „Rozvěžte jej a nechte odjíti.“
J11,45 Proto mnozí z Židuov, kteříž přišli biechu k Mariji a k Martě a viděli, co jest učinil, uvěřili sú v něho. J11,46 A někteří pak z nich odešli k zákonníkóm a pověděli jim to, co učinil Ježíš. J11,47 Protož sebrali sú se biskupi a zákonníci v radu proti Ježíšovi a praviechu: „Co činíme, že tento člověk mnohé divy činí? J11,48 Necháme li ho tak všickni, uvěřie v něho, a přijdú Římané a odejmú město naše i lid.“ J11,49 Ale jeden z nich Kaifáš jménem, když bieše biskupem toho léta, řekl jest jim: „Vy neviete ničehuož J11,50 ani se domyslíte, že užitečné jest vám, aby jeden člověk umřel za lid a aby vešken lid nezahynul?“ J11,51 Ale toho jest sám od sebe neřekl, ale když bieše biskupem toho léta prorokoval jest, že Ježíš umřieti mějieše za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby syny božie, ješto biechu v rozptýleni, shromaždil v jedno. J11,53 Protož od toho dne myslili sú, aby ho zabili.
J11,54 Tehda Ježíš ne zjevně již chodieše u Židuov, ale odjide do krajiny podlé púště do města, jenž slove Efrem, a tu bieše s učedlníky svými, J11,55 a blízko bieše Velika noc židovská. I vstúpichu mnozí do Jerusalema z krajiny před Velikú nocí, aby samých sebe posvětili. J11,56 Tehda hledáchu Ježíše a rozmlúváchu vespolek, v chrámě stojiece: „Co se vám zdá, že jest nepřišel ke dni svátečniemu?“ J11,57 A biechu dali biskupové a zákonníci rozkázanie, aby pověděl, zvěděl li by kto, kde by byl, aby ho popadli.
XII.
J12,1 Tehda Ježíš před šesti dny velikonoci přijide do Betanie, kdežto Lazar bieše umřel, jehožto vzkřiesil bieše Ježíš. J12,2 I učinichu jemu tu večeři a Marta přisluhováše, ale Lazar bieše jeden z stolících s ním. J12,3 Tehda Maria vzala libru masti drahé z nardového kořenie a pomazala noh Ježíšových a vytřela vlasy svými nohy jeho, a duom naplněn jest z vóně masti. J12,4 Tehdy die jeden ze dvanácti, Jidáš Škariotský, jenž ho mějieše zraditi: J12,5 „Proč tato mast nenie prodána za tři sta peněz a nenie dáno chudým?“ J12,6 Ale to jest řekl ne proto, že by jemu péče byla o chudých, ale že zloděj bieše a miešky maje a ty věci, kteréž jim poslány biechu, nosieše. J12,7 Tehdy vece Ježíš: „Nechte jie, ať ke dni pohřebu mého zachová ji. J12,8 Neb chudé vždycky máte s sebú, ale mne ne vždycky mieti budete.“ J12,9 I pozna zástup mnohý z Židuov, že by tu byl, a přišli sú ne pro Ježíše toliko, ale aby Lazara uzřeli, jehož vzkřiesil Ježíš z mrtvých. J12,10 Ale kniežata kněžská mysléchu, aby i Lazara zabili, J12,11 neb mnozí odcháziechu pro něho z Židuov a věřiechu v Ježíše.
J12,12 Nazajtřie pak mnohý zástup, jenž
