jeho s nevěrnými položí. L12,47 Ten pak sluha, kterýž jest poznal vuoli pána svého, a nepřipravil se a nečinil podlé vuole jeho, ranami bit bude mnohými. L12,48 Ale kterýž jest nepoznal a nečinil hodných věcí, ranami bit bude nemnohými. A každému, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno. A komuž sú poručili mnoho, viece požádají od něho.“
L12,49 „Oheň sem přišel pustiti na zemi, a co chci, jediné aby se zapálilo? L12,50 A křtem se mám křtíti. A kterak mi jest úzko, dokuď se nedokoná. L12,51 Mníte, že bych přišel pokoj dáti na zemi? Nic! Pravi vám ale rozdělenie. L12,52 Neb budu z toho pět v domu jednom. Rozděleni třie proti dvěma a dva proti třóm rozdělé se, L12,53 otec proti synu a syn proti otci svému, máti proti dceři a dcera proti mateři své, svekruše proti nevěstě a nevěsta proti svekruši své.“ L12,54 Ale pravieše i k zástupóm: „Když uzříte oblak, an vzcházie od západu slunce, ihned pravíte: Déšť pójde, a tak bývá. L12,55 Když vietr odpoledne, řiekáte: Vedro bude, a bývá. L12,56 Pokrytci, tváři nebe i země umiete zkusiti, ale tohoto času kterak nezkušujete, L12,57 proč pak i sami od sebe nesúdíte, což spravedlivého jest? L12,58 Ale když jdeš s protivníkem tvým ke kniežeti, na cestě přičiň pilnost, aby byl zprostěn od něho, aby snad nedal tebe k súdci a súdce dal by tě biřici a biřic pustí tě do žaláře. L12,59 Pravi tobě: Nevyjdeš odtud, dokudž také poslednieho šartu nenavrátíš.“
XIII.
L13,1 Ale biechu někteří tu v tom času zvěstujíce jemu o Galilejských, jichžto krev Pilát smiesil s obětmi jich. L13,2 A odpověděv řekl jim: „Mníte li, že by tito Galilejští hřiešníci byli mimo všecky Galilejské, že sú takové věci trpěli? L13,3 Nic pravím vám, ale nebudete li pokánie činiti, všickni též zahynete. L13,4 Jako oněch osmdesáte, na kteréž jest upadla věže v Siloe a zbila všecky: Mníte li, že by i oni hřiešníci byli mimo všecky lidi přebývajície v Jeruzalémě? L13,5 Nic pravím vám. Ale nebudete li pokánie činiti, všickni též zahynete.“
L13,6 I pravieše toto podobenstvie: „Dřevo fíkové mějieše jeden štěpené u vinici své, a přijide, hledaje ovoce na něm, a nenaleze. L13,7 I řekl k vinaři vinice: Aj, tři léta sú, jakž přichodím, hledaje ovoce na tomto dřevě fíkovém, a nenalézám, protož potni je, ať země nezaměsnává. L13,8 A on odpověděv, řekl jest jemu: Pane, ponechaj ho i toto léto, až je okopám a obložím hnojem, L13,9 zdaliť by učinilo ovoce. Pakliť neučiní v budúciem času, potneš jej.“
L13,10 I bieše uče v škole jich v soboty. L13,11 A aj, žena, kteráž mějieše ducha nemoci osmnácte let a bieše skloněna, aniž ovšem možieše vzhuoru patřiti. L13,12 Kterúž když uzře Ježíš, povolaje k sobě a vece jie: „Ženo, propuštěna jsi od nemoci své!“ L13,13 I vzloži na ni ruce a ihned se zdvihla a velebieše boha. L13,14 A odpověděv knieže školy hněvaje se, že by v soboty uzdravoval Ježíš, pravieše zástupu: „Šest dní sú, v nichž má děláno býti, protož v těch přichoďte a bývajte uzdraveni, a ne v den sobotní.“ L13,15 A odpověděv Ježíš, řekl jest: „Pokrytče, jeden každý z vás neodvazuje v sobotu vola svého aneb osla od jeslí a nevede napájet? L13,16 Ale dcerka tato Abrahamova, kterúž jest svázal satanáš, aj, osmnácte let neměla rozvázána býti od toho svazku v den sobotní?“
L13,17 A když to pravieše, stydiechu se všickni protivníci jeho a vešken lid radováše se ve všech věcech, kteréž se slavně dějiechu od něho. L13,18 Protož pravieše: „Komu podobno jest královstvie nebeské a komu podobno pomiením je? L13,19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréž vezma člověk pustil do zahrady své i vzrostlo a učiněno
