buď jako služebníkL22,27 Neb kto větší jest, ten li, ješto sedí, čili ten, jenž slúží? Však ten, jenž sedí. Ale já mezi vámi sem jako ten, jenž slúží, L22,28 a vy ste, ješto ste zuostali se mnú v pokušení mých. L22,29 A já zpósobuji vám, jakož jest zpósobil mi otec mój královstvie, L22,30 abyšte jedli a pili na stole mém v království mém a abyšte seděli na dvanácti stolicech súdiece dvanáctero pokolenie israhelské. L22,31 I vece pán Šimonovi: „Šimone, aj, šatan vyprosil jest vás, aby třiebil jako pšenici. L22,32 Ale já prosil sem za tě, aby nezahynula viera tvá, a ty někdy obrátě se potvrď bratří tvých.“ L22,33 Kterýžto řekl jemu: „Pane, s tebú hotov sem i do žaláře i na smrt jíti.“ L22,34 A on vece: „Pravím tobě, Petře, než zazpievá kohút dnes, že mne neznáš, až třikrát zapříš.“ L22,35 I řekl jim: „Kdy sem vám poslal bez pytlíku a bez mošny a bez obuvi, zdali se to nedostávalo vám?“ A oni vecechu: „Nic.“ L22,36 Řekl jim: „Ale nynie, ktož má pytlík, vezmi též i mošnu, a ktož nemá, prodaj sukni svú a kup meč. L22,37 Neb pravím vám, že ještě to, což psáno jest, musí se naplniti na mně: A že s nešlechetnými počten jest. Neb i ty věci, kteréž sú o mně, konec mají.“ L22,38 Tehdy oni řekli sú: „Aj, pane, dva meče tuto!“ A on řekl jim: „Dostiť jest.“
L22,39 A vyšed jdieše podlé obyčeje na horu Olivetskú. A šli sú za ním i učedlníci. L22,40 A když přijide na miesto, vece jim: „Modlte se, abyste nevešli v pokušenie.“ L22,41 A sám vzdálil se od nich, jako by mohl kamenem vrci. A poklekl i modléše se L22,42 řka: „Otče, chceš li, přenes umučenie toto ote mne, ale však ne má vuole, ale tvá buď.“ L22,43 I ukázal se jemu anjel s nebe a posiluje jeho, a učiněn jsa v boji, déle se modléše. L22,44 A učiněn jest pot jeho jako kruopě krve, tekúce na zemi. L22,45 A když vstal od modlitby a přišel k učedlníkóm svým, naleze je spiece pro zámutek. L22,46 I vece jim: „Co spíte? Vstaňte, modlte se, abyšte nevešli v pokušenie.“
L22,47 A když ještě mluvieše, aj, zástup a jeden, jenž slovieše Jidáš, jeden ze dvanácti, jdieše před nimi i přiblíži se k Ježíšovi, aby ho políbil. L22,48 Ale Ježíš řekl: „Jidáši, políbením syna člověka zrazuješ.“ L22,49 A vidúce ti, jenž při něm biechu, co budúcieho bieše, i vecechu: „Pane, budem li bíti mečem?“ L22,50 I udeři jeden z nich sluhu kniežete kněžského i uťal ucho jeho pravé. L22,51 A odpověděv Ježíš, vece: „Nechte až dotud.“ A když se dotekl ucha jeho, uzdravil jest jej. L22,52 I řekl Ježíš těm, ješto biechu přišli k němu, kniežatóm kněžským a zprávcím lidu a starším: „Jako k lotru vyšli ste s meči a s dřievím, L22,53 když na každý den byl sem s vámi v chrámě, a nedrželi ste mne. Ale tato jest hodina vaše a moc temností.“ L22,54 A popadše ho, vedli sú jej do domu kniežete kněžského. Ale Petr jdieše za ním zdaleka až do sieni kniežete kněžského.
L22,55 A zanietivše oheň uprostřed sieni a sedícím jim vuokol, bieše Petr mezi nimi. L22,56 Kteréhož když uzře dievka jedna, an sedí u vohně, a naň popatřivši řekla jest: „A tento s ním bieše.“ L22,57 Ale on zapřel ho řka: „Ženo, neznal sem jeho!“ L22,58 A po malé chvíli jiný uzřev ho vece: „A ty z nich si.“ Ale Petr vece: „Ó, člověče, nejsem.“ L22,59 A po chvíli jako jedné hodiny jiný zajisté potvrzováše řka: „Jistě i tento s ním bieše, neb i Galilejský jest.“ L22,60 I vece Petr: „Člověče, neviem, co pravíš.“ A ihned když ještě on mluvieše, kohút jest zazpieval. L22,61 A obrátiv se pán, pohleďal na Petra. I rozpomanul se jest Petr na slovo páně, jakož byl řekl prvé: Než kohút zakokrhá, třikrát mne zapříš. L22,62 A vyšed ven, plakal jest horce.
L22,63 A mužie, jenž držiechu Ježíše, posmieváchu se jemu tepúce L22,64 a zakrývali sú jeho a bijiechu tvář jeho a tázáchu ho řkúce: „Prorokuj,
