božie mělo se ihned zeviti. L19,12 Protož řekl jest: „Člověk jeden šlechtic odšel do krajiny daleké, aby přijal sobě královstvie, a vrátiv se. L19,13 A povolav desieti sluh svých, dal jest jim deset hřiven a řekl: „Těžte, dokovadž já nepřijdu.“ L19,14 Ale mešťané jeho nenávidiechu ho. I poslali sú poselstvie za ním řkúce: „Nechcem, aby tento kraloval nad námi.“ L19,15 I stalo se jest, když se vrátil, přijem královstvie kázal zavolati sluh, jenž jim byl dal penieze, aby zvěděl, kterak by mnoho kto utěžel. L19,16 I přijide první řka: „Pane, hřivna tvá deset hřiven dobyla.“ L19,17 I vece jemu: „Měkohiek, sluho dobrý, žes na malé věci byl věrný, budeš moc maje nad desieti městy.“ L19,18 I přijide druhý řka: „Pane, hřivna tvá učinila jest pět hřiven.“ L19,19 I tomu vece: „I ty budeš nad pěti městy.“ L19,20 A třetí přijide řka: „Pane, aj, hřivna tvá, kterúž sem měl položenu v opasku, L19,21 bál sem se zajisté tebe, neb člověk ukrutný jsi, béřeš, čehožs nepoložil, a žneš, čehožs nerosieval.“ L19,22 Die jemu: „Z úst tvých súdím tě, sluho nešlechetný! Věděls, že já člověk ukrutný sem bera, čehož sem nepoložil, a žna, čehož sem nerosieval. L19,23 I proč si nedal peněz mých na stuol, a já přijda, s požitkem byl bych vzal je?“ L19,24 A přístojícím vece“Vezměte od něho hřivnu a dajte tomu, ješto deset hřiven má.“ L19,25 I vecechu: „Pane, má deset hřiven. L19,26 Pravím zajisté vám, že každému majíciemu dáno bude a hojnějé mieti bude. Ale od toho, ktož nemá, i to, což má, odjato bude od něho. L19,27 Ale však nepřátely mé ty, ješto sú nechtěli, abych kraloval nad nimi, přiveďte sem a zbíte přede mnú.“
L19,28 A ty věci pověděv, předcházieše, vstupuje do Jeruzaléma. L19,29 I stalo se, když se přiblíži k Betfage a k Betaní k hoře, jenž slove Olivetská, posla dva učedlníky svá L19,30 řka: „Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, do něhožto vejdúce naleznete oslátko osličie přivázané, na kterémž žádný z lidí nikdy neseďal, otvěžte je a přiveďte. L19,31 A otieže li vás kto, proč odvazujete, tak povězte, že pán služebnosti jeho žádá.“ L19,32 I otešli sú, kteříž biechu posláni, a nalezli, jakož jim řekl, oslátko, ano stojí. L19,33 A když odvazováchu oni voslátko, řekli sú páni jeho k nim: „Proč odvazujete oslátko?“ L19,34 A oni řekli: „Neb pán jeho potřebuje.“ L19,35 I přivedechu je k Ježíšovi. A vloživše rúcho své na oslátko, posadili sú svrchu Ježíše, L19,36 a když on jdieše, prostierali sú rúcha svá na cestě. L19,37 A když se přibližováše již k stúpení s hory Olivetské, počali sú všickni zástupové sstupující radujíce se chváliti boha hlasem velikým ze všech divuov, kteréž biechu viděli, L19,38 řkúce: „Požehnaný, jenž se béře král ve jméno páně, pokoj na nebi a sláva na výsostech.“ L19,39 A někteří zákonníci z zástupuov řekli sú jemu: „Mistře, požehři učedlníkóm svým.“ L19,40 Jimžto on vece: „Pravím vám, že budú li tito mlčeti, kamenie bude volati.“
L19,41 A když se přiblíži, vida město, zaplakal jest nad ním řka, L19,42 že by věďalo, i ty by, a zajisté tento den tvuoj, kterýž ku pokoji tobě, ale nynie skryti sú od očí tvých. L19,43 „Neb přijdú na tě dnové a obklíčie tě nepřietelé tvoji náspem a oblehnú tě a súžie tě všecky strany L19,44 a k zemi povrhú tě i syny tvé, ješto v tobě sú. A neostavie v tobě kámen na kameni, protožes nepoznalo času navštievenie svého.“ L19,45 A všed do chrámu, poče vymietati kupce a prodavače v něm L19,46 řka: „Psáno jest, duom muoj duom modlitebný jest, ale vy učinili ste jej jeskyní lotrovskú.“ L19,47 I bieše uče na každý den v chrámě, ale kniežata kněžská a mistři a kniežata lidu hledáchu ho zahubiti, L19,48 i nenalezechu,
