To když užřechu učedlníci, přimlúváchu jim. L18,16 Ale Ježíš svolav je, řekl jest: „Nechte dietek jíti ke mně a neroďte brániti jim, neb takových jest královstvie božie. L18,17 Věrně pravím vám, ktož koli nepřijme královstvie božieho jako dietě, nevejde do něho.“
L18,18 I otáza ho jedno knieže řka: „Mistře dobrý, co čině život věčný obdržím?“ L18,19 I vece jemu Ježíš: „Co mne pravíš dobrým? Jedné sám buoh dobrý. L18,20 Umieš li přikázanie? Nezabieš, nescizoložíš, neučiníš krádeže, nebudeš praviti křivého svědectvie, cti otce svého i matku svú.“ L18,21 Kterýžto vece: „Těch všech věcí ostřiehal sem od mladosti mé.“ L18,22 To slyšav Ježíš, vece jemu: „Ještěť se jednoho nedostává. Všecky věci, kteréž koli máš, prodaj a daj chudým, a budeš mieti poklad v nebi, a poď, následuj mne.“ L18,23 Když on ty věci uslyše, zamútil se jest, neb bohatý bieše velmi. L18,24 A uzřev ho Ježíš smutna učiněného, řekl jest: „Kterak nesnadně, ktož penieze mají, do královstvie božieho vejdú. L18,25 Neb snáze jest velblúdu skrze dieru jehelnú projíti, než bohatému vjíti do královstvie božieho.“ L18,26 I řekli sú, kterýž slyšiechu: „A kto muož spasen býti?“ L18,27 Vece jim: „Které věci sú nemožné u lidí, možné sú u boha.“ L18,28 I vece Petr: „Aj, my vopustili sme všecky věci a šli sme po tobě.“ L18,29 Kterýžto řekl jim: „Věrně pravi vám, žádný nenie, jenž by opustil duom aneb rodiče aneb bratry aneb sestry aneb ženu aneb syny pro královstvie božie, L18,30 aby nevzal mnoho viece v tomto času a v budúciem věku života věčného.“
L18,31 I pojal Ježíš dvanáct učedlníkuov svých a řekl jim: „Aj, vstupujem do Jeruzaléma, a dokonají se všecky věci, kteréž psány sú skrze proroky o synu člověka, L18,32 neb vydán bude pohanóm a posmieván bude a ubičován i uplván. L18,33 A když ubičují, zabijí jej, a třetí den z mrtvých vstane.“ L18,34 A oni nic tomu nerozomiechu a bieše slovo to skryto od nich, a nerozomiechu, které věci se praviechu. L18,35 I stalo se jest, když se přibližováše k Jericho, slepý jeden sedieše podlé cesty žebře. L18,36 A když uslyše zástup pomíjející, otáza se, co by to bylo. L18,37 I odpovědě jemu, že by Ježíš Nazaretský šel. L18,38 I zavola řka: „Ježíši, synu Daviduov, smiluj se nade mnú!“ L18,39 Ale ti, jenž předcháziechu, žehráchu naň, aby mlčal, ale on mnoho viece voláše: „Synu Daviduov, smiluj se nade mnú!“ L18,40 A stoje Ježíš, káza ho přivésti k sobě. A když se přiblíži, otáza ho L18,41 řka: „Co chceš, abych tobě učinil?“ A on řekl: „Pane, abych viděl.“ L18,42 Tehdy Ježíš řekl jemu: „Prozři, viera tvá tě zdravého učinila.“ L18,43 A ihned prozřel a jdieše za ním velebě boha a vešken lid, jakž uzřel, vzdal jest chválu bohu.
Kapitula XIX.
L19,1 A vyšed Ježíš, chodieše po Jericho. L19,2 A aj, muž jménem Zacheus, a ten bieše knieže zevných hřiešníkuov, a on bohatý. L19,3 I hledáše viděti Ježíše, kto by byl, a nemožieše pro zástup, neb postavy maličké bieše. L19,4 A předběh vstúpil jest na dřevo jalového fíku, aby jej uzřel, neb tudy mějieše jíti. L19,5 A když přijide k městu, vzhléd Ježíš, uzřel jest jeho a řekl k němu: „Zachee, pospěšně sstup, neb dnes v domu tvém musím býti.“ L19,6 A chvátaje sstúpil jest a přijal jej raduje se. L19,7 A když uzřechu všickni, reptáchu řkúce, že by se k člověku hřiešnému obrátil. L19,8 A stoje Zacheus, vece ku pánu: „Aj, polovici zbožie mého, pane, dávám chudým. A oklamal li sem koho, navracuji čtvero to.“ L19,9 Vece k němu Ježíš: „Dnes spasenie domu tomuto stalo se jest, protože by i on byl syn Abrahamuov. L19,10 Neb přišel jest syn člověka hledati a spasenu učiniti, což bieše zahynulo.“
L19,11 Tyto věci když oni uslyšechu, řekl jest přičiniv podobenstvie, protože by blízko u Jeruzaléma byl a že se domieváchu, že by královstvie
