[42v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcea na hvězdách a na zemi dav lidu pro smiešenie zvuku morského vlnobitie, L21,26 že budú svadnúti lidé pro bázen a očakávanie těch věcí, kteréž přídú všemu světu, neb moci nebeské hýbati se budú. L21,27 A tehdy[130]tehdy] tehy rkp. uzřie syna člověka jdúcieho v oblace s mocí velikú a s velebností. L21,28 A když ty věci počnú býti, vzhlédněte a pozdvihněte hlav vašich, neb se přiblíží vykúpenie vaše.“
L21,29 I řekl jest jim podobenstvie: „Vizte dřevo fíkové i všecka dřievie: L21,30 když již vydávají z sebe ovoce, viete, že blízko jest léto. L21,31 Tak i vy, když uzříte tyto věci, vězte, že blízko jest královstvie božie. L21,32 Věrně pravím vám, žeť nepomine pokolenie toto, až se všecky věci stanú. L21,33 Nebe i země pominú, ale slova má nepominú. L21,34 Ale pilni sebe buďte, aby snad nebyla obtiežena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a péčí tohoto života, a přišel by na vás brzký ten den, L21,35 neb jako osidlo přijde na všecky[131]všecky] wẛeky rkp., kteříž sedie na tváři všie země. L21,36 Protož bděte každý čas modléce se, abyšte hodni jměni byli utéci těch všech věcí, kteréž budúcie sú, a státi před synem člověka. L21,37 I bieše ve dne uče v chrámě, ale v noci vycházeje přebýváše na hoře, jenž slove Olivetská. L21,38 A vešken lid ráno přicházieše k němu do chrámu poslúchat jeho.
XXII.
L22,1 A přibližováše se den sváteční přesnic, jenž slove Velika noc. L22,2 I hledáchu kniežata a mistři, kterak by Ježíše zahubili, ale bojiechu se lidu. L22,3 I všel jest satanáš do Jidáše, jenž slove Škariotský, jednoho ze dvanácti. L22,4 I odšel a mluvil s kniežaty kněžskými a s mistry, kterak by ho zradil jim. L22,5 I zradovali se a slíbili jemu penieze dáti, L22,6 i slíbil jest. A hledáše přístupu podob[b]označení sloupceného, aby ho zradil bez zástupu.
L22,7 I přijide den přesnic, v němžto potřebie bieše zabiti beránka. L22,8 I posla Petra a Jana řka: „Jdúce připravte nám beránka, abychom jedli.“ L22,9 A oni vecechu: „Kde chceš, ať připravíme?“ L22,10 I vece[132]vece] wce rkp. jim: „Aj, když vejdete do města, potkáť vás člověk, čbán vody nesa, jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde, L22,11 a děte hospodáři domu: Praví tobě mistr: Kde jest sien, kdežto bych beránka s učedlníky mými jedl? L22,12 A on vám ukáže večeřadlo[133]večeřadlo] weċeradlo rkp. veliké ostřené, a tu připravte.“ L22,13 A šedše nalezli sú, jakož řekl jim Ježíš, i připravili sú beránka. L22,14 A když byla hodina, sedl jest za stuol a dvanást apoštoluov s ním, L22,15 i vece jim: Žádostí žádal sem tohoto beránka jiesti s vámi prvé, nežli bych trpěl. L22,16 Neb pravím vám, že nebudu z toho jiesti, až se naplní v království božiem.“ L22,17 A vzem kalich, dieky učinil a řekl: „Vezměte a dělte mezi sebú. L22,18 Neb pravím vám, že nebudu píti z plodu vinného kořene, až i královstvie božie příde.“ L22,19 A vzem chléb, dieky učinil a lámal a dával jim řka: „Toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude, to čiňte na mé spolupamatovánie.“ L22,20 Též i kalich, když jest večeřal, řka: „Tento jest kalich nového svědectvie v mé krvi, kteráž za vás vylita bude. L22,21 Ale však, aj, ruka zrazujícieho mě se mnú jest na stole. L22,22 A zajisté syn člověka, jakož uloženo jest, de, ale však běda člověku tomu, skrze kteréhož zrazen bude.“ L22,23 Ale oni počechu tázati mezi sebú, kto by z nich byl, ješto by to měl učiniti.
L22,24 Stal se jest také svár mezi nimi, kto by z nich zdál se býti větší. L22,25 I řekl jest jim: „Králové pohanští panují nad nimi, a ktož moc mají, úředníci slovú, L22,26 ale vy ne tak, ale kto větší jest mezi vámi, buď jako menší, a ktož předchuodce,
