R2,1 Protož bez výmluvy ty, ó člověče každý, jenž súdíš, samého se potupuješ, neb též věci činíš, kteréž súdíš. R2,2 Vieme zajisté, že súd boží jest podlé pravdy na ty, ktož takové věci činie. R2,3 Zdali mníš, ty, ó člověče každý, jenž súdíš ty, kteříž takové věci činie, a sám je činíš, že ty ujdeš súdu božieho? R2,4 Čili bohatstvie dobroty jeho a trpělivosti a dlúho čakánie pohrzieš? Nevieš, že dobrota božie ku pokání tě přivodí? R2,5 Ale ty podlé tvrdosti své a nekajícieho srdce shromažďuješ sobě hněv v den hněvu a zevenie spravedlivého súdu božieho, R2,6 jenž odplatí každému podlé skutkuov jeho: R2,7 Těm zajisté, kteříž podlé trpělivosti dobrého skutku sú chválu a čest a neporušenie hledajícím života věčného. R2,8 Ale těm, ješto z sváru sú a kteříž nepovolují pravdě, ale věřie křivdě, hněv a nemilost, R2,9 zamúcenie a úzkost na každú duši člověčí, ješto činí zle, Žida najprvé, i Řeka. R2,10Ale sláva a čest a pokoj každému činíciemu dobře, Židu najprvé, i Řeku. R2,11 Neb nenie osob přijímanie u boha. R2,12 Neb kteříž koli bez zákona hřešili sú, bez zákona zahynú. A kteříž koli v zákoně hřešili sú, skrze zákon súzeni budú. R2,13 Neb ne posluchači zákona spravedlivi sú u boha, ale činitelé zákona spravedlivi učiněni budú. R2,14 Neb když pohané, ješto zákona nemají, od přirozenie ty věci, kteréž v zákoně sú, činie, takoví zákona nemajíce, sami sobě sú zákon, R2,15 kteřížto ukazují skutky zákona napsány v srdcích svých, ješto jim svědectvie vydává svědomie jich a mezi sebú vespolek myšlení žalujících aneb také bránících R2,16 v ten den, když súditi bude buoh tajnosti lidské podlé čtenie mého skrze Ježíše Krista.
R2,17 A poněvaž ty Židem nazván si a odpočíváš v zákoně a chlubíš se v bohu R2,18 a znáš vuoli boží a zkušuješ užitečných věcí, naučen sa skrze zákon, R2,19 doúfaje sám o sobě, že by vuodce byl slepých, světlo těch, jenž ve tmách sú, R2,20 učitelem nemúdrých a mistrem mláďátek, jenž máš zpuosob uměnie a pravdy v zákoně, R2,21 protož ty, jenž jiného učíš sám sebe, neučíš, jenž kážeš, aby nekradli, kradeš, R2,22 jenž pravíš, aby nesmilnili, smilníš, jenž v ošklivosti máš modly, svatokrádež činíš, R2,23 jenž se v zákoně chlubíš, skrze přestúpenie zákona boha nectíš. R2,24 Neb jméno božie skrze vás posmieváno bývá mezi pohany, jakož psáno jest. R2,25 Obřezánie zajisté prospěšno jest, ač zákon zachovávati budeš. A pakli si přestupitel zákona, obřezánie tvé neobřezáním jest počteno. R2,26 Protož bude li pohan spravedlivosti zákona ostřiehati, však neobřezánie jeho v obřezánie bude počteno. R2,27 Súditi bude ten, jenž od přirozenie jest pohan, tě, jenž skrze literu a obřezánie přestupník si zákona. R2,28 Neb ne ten, jenž zevně Žid jest, ani které zevné obřezánie na těle, R2,29 ale ktož v skrytě Žid jest, a obřezánie srdce v duchu, ne v liteře, jehožto chvála ne z lidí, ale z boha jest.
III. kapitola
R3,1 Což tehdy viece jest Židu aneb který užitek obřezánie? R3,2 A mnoho všemi obyčeji. Najprvé zajisté, neb svěřeny sú jim řeči božie. R3,3 Což pak ač někteří nevěřili sú? Zdali nevěra jich vieru boží vyprázdnila? Odstup to. R3,4 Jestiť zajisté buoh pravdomluvný, ale každý člověk lhář, jakož psáno jest: Aby spravedliv
