čím by navážil máš, a studnice hluboká jest, odkudž tehdy máš vodu živú? J4,12 Zdali ty větší si otce našeho Jákoba, jenž dal nám studnici tuto a sám z nie pil a synové jeho i dobytek jeho?“ J4,13 Odpověděl Ježíš a řekl jie: „Každý, ktož píti bude z vody této, žiezniti bude opět, ale ktož se napie z vody, kterúž já dám jemu, nebude žieznizi na věky, J4,14 ale voda, kterúž já dám jemu, bude v něm studnice vody skáčíce v život věčný.“ J4,15 Die k němu žena: „Pane, daj mi tu vodu, abych nežieznila ani chodila sem vážit.“ J4,16 Die jie Ježíš: „Jdi, zavolaj muže svého a přiď sem.“ J4,17 Odpověďala žena a řekl: „Nemám muže.“ Die jie Ježíš: „Dobřes řekla, že nemám muže, J4,18 nebs pět mužuov měla a nynie, kteréhož máš, nenieť muž tvuoj, tos právě řekla.“ J4,19 Die mu žena: „Pane, vidím, že prorok jsi ty. J4,20 Otcové naši na hoře této modlili sú se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest miesto, kdež se slušie modliti.“ J4,21 Die jie Ježíš: „Ženo, věř mi, že příde hodina, když ani na hoře této v Jeruzalémě budete se modliti otci.“ J4,22 Vy se modlíte, což neviete, my se modlíme, což vieme, neb spasenie z Židuov jest. J4,23 Ale příde hodina, a nynie jest, když praví modlitebníci budú se modliti otci v duchu a v pravdě. Neb i otec takových hledá, jenž by se jemu modlili. J4,24 Duch jest buoh a ti, ktož se jemu modlé, v duchu a v pravdě mají se modliti.“ J4,25 Die jemu ta žena: „Viem, že Mesiáš příde, jenž slove Kristus, protož když příde, tenť nám zvěstuje všecky věci.“ J4,26 Die jie Ježíš: „Jáť sem, jenž mluvím s tebú.“ J4,27 A ihned přijidechu učedlníci jeho a diviechu se, že s ženú mluvieše, avšak žádný neřekl: Co hledáš aneb co mluvíš s ní? J4,28 Tehdy nechala tu vědra svého a odešla do města a die těm lidem: J4,29 „Poďte a vizte člověka, jenž pověděl mi všecky věci, kteréž sem koli učinila. Zdali on jest Kristus?“ J4,30 I vyšli sú z města toho a přijidechu k němu.
J4,31 A mezi tiem prosiechu ho učedlníci řkúce: „Mistře, pojez.“ J4,32 Ale on řekl jim: „Jáť mám pokrm jiesti, kteréhož vy neviete.“ J4,33 Tehda praviechu učedlníci jeho vespolek: „Zdali kto přinesl jemu jiesti?“ J4,34 Die jim Ježíš: „Muoj pokrm jest, abych činil vuoli toho, jenž mě poslal, abych dokonal skutek jeho. J4,35 Však vy pravíte, že ještě čtyřie měsieci sú a žeň přijde. Aj, pravím vám, pozdvihněte očí vašich a vizte krajiny, že bielé sú již ke žni. J4,36 Kto žne, odplatu béře a shromažďuje užitek v život věčný, aby ktož rosievá spolu se radovali. J4,37 I ten, kto žne, v tom zajisté slovo jest pravé, že jiný jest, jenž rosievá, a jiný, jenž žne. J4,38 Já sem vás poslal žieti, čehož ste vy nedělali, jiní sú dělali a vy ste v pravici jich vešli.“ J4,39 Z města pak toho mnozí uvěřili sú veň z Samaritánuov pro slovo ženy svědectvie vydávajíce, že pověděl mi všecky věci, které sem koli učinila. J4,40 Protož když přijidechu Samaritánové k němu, prosiechu jeho, aby tu zuostal. I zuostal jest tu dva dni J4,41 a mnohem viece jich uvěřilo pro řeč jeho. J4,42 A ženě praviechu, že již ne pro tvú řeč věříme, neb sami slyšeli sme a vieme, že tento jest jistě spasitel světa.
J4,43 Po dvú pak dní vyjide odtud a jide do Galilee, J4,44 neb on sám Ježíš svědectvie jest vydal, že prorok v své vlasti cti nemá. J4,45 Protož když přijide do Galilee, přijali sú jej Galilejští, když sú všecky věci viděli, kteréž činieše v Jeruzalémě v den sváteční, a oni přišli biechu ke dni svátečniemu. J4,46 Protož přijide opět do Kány galilejské, kdež byl učinil vodu u víno. I bieše jeden králík, jehož syn nemáháše v Kafarnaum. J4,47 Ten když uslyšal, že by Ježíš přišel od Židovstva do Galilee, jide
