[Nový zákon Jana truhláře]

Národní knihovna České republiky (Praha, Česko), sign. XVII D 17, 1r–128r. Editor Svobodová, Andrea. Ediční poznámka

Přepis vznikl pro digitální knihovnu Manuscriptorium.

<<<<<17r17v18r18v19v20r20v21r21v>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

biechu sstúpili, praviechu, že Belzezuba má a že v kniežeti ďábelském vymietá ďábly.

Mc3,23 A svolav je v podobenstvích, pravieše jim, kterak muož šatan šatana vymietati. Mc3,24 A pakli královstvie v sobě rozdělí, nemuož státi královstvie to. Mc3,25 Rozdělí li se duom proti sobě, nemuož státi duom ten. Mc3,26 A povstane li šatan proti sobě, rozdělen jest a nemuož státi, ale konec má. Mc3,27 A ižádný nemuož oružie silného, vejda do domu, zebrati, leč prvé svieže silného a duom jeho poplení. Mc3,28 Věrně pravím vám, že všickni hřiechové odpuštěni budú synóm lidským, i rúhanie, jímž sú se rúhali. Mc3,29 Ale ktož by se rúhal proti duchu svatému, nemá odpuštěnie na věky, ale vinen bude věčným hřiechem. Mc3,30 Neb sú řekli: „Ducha nečistého má.“

Mc3,31 I přijdú matka jeho a bratřie jeho a vně stojiece poslali sú k němu volajíce jeho. Mc3,32 A sedieše při něm zástup, i řkú jemu: „Aj, matka tvá a bratřie tvoji vně hledají tebe.“ Mc3,33 A odpověděv vece jim: „Která jest matka má a bratřie moji?“ Mc3,34 A obezřev ty, kteříž okolo něho sediechu, vece: „Aj, matka má a bratřie moji, Mc3,35 neb ktož činí vuoli boží, ten bratr mój i sestra má i matka má jest.“

IIII.

Mc4,1 A opět poče učiti u moře, i shromaždi se k němu zástup mnohý, tak že na lodičku vstúpiv, sedieše na moři, a vešken zástup podlé moře na zemi bieše. Mc4,2 I učieše je v podobenstvích mnohé věci, pravieše jim v učení svém: Mc4,3 „Slyšte, aj, vyšel jest rosievač k rosievaní. Mc4,4 A když rosieva, jiná padla sú podlé cesty, a přišli sú ptáci a snědli je. Mc4,5 A jiné padlo na skalnú zemi, kdežto nemějieše země mnohé, a ihned vzešlo jest, neb nemějieše hlubokosti země. Mc4,6 A když vzešlo slunce, uvadlo jest, a proto že nemějieše vláhy, uschlo jest. Mc4,7 A jiné padlo jest v trnie, i vzešla sú trnie a udusila je. Mc4,8 A jiné padlo v zemi dobrú a dáváše užitek, vzcházejíci a rostúci a přinášieše užitek, jedno třidcátý a jedno šedesátý a jedno stý.“ Mc4,9 I pravieše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,10 A když bieše sám, tázali sú ho, kteříž s ním biechu dvanácte, podobenstvie aby jim vyložil. Mc4,11 I pravieše jim: „Vám dáno jest znáti tajemstvie královstvie božieho. Ale těm, kteříž vně sú, všecky věci se v podobenstvích dějí, Mc4,12 aby vidúce viděli, a neviděli a slyšiec slyšeli, a neurozoměli, aby když by se obrátili i odpuštěni byli jim hřiechové.“

Mc4,13 I vece jim: „Neviete podobenstvie tohoto. A kterak všecka podobenstvie poznáte? Mc4,14 Ktož rosievá, slovo rosievá. Mc4,15 A ti sú, kteříž podlé cesty, kdežto se rosievá slovo, když uslyšie, ihned přijde šatan a odjímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jich. Mc4,16 A ti též sú, kteříž na skalé se rosievají, kdyžto když uslyšie slovo, ihned s radostí přijímají je. Mc4,17 A nemají kořene v sobě, ale časni sú. Potom když vznikne zamúcenie a protivenstvie, pro slovo ihned se pohoršie. Mc4,18 A jiní sú, ješto se v trní rosievají, ti sú, kteříž slovo slyšie, Mc4,19 a strasti světa a zklamánie zbožie. A vedlé jiných žádostí vycházejíce udušují slovo, a bez užitka bývá učiněno. Mc4,20 A titoť sú, ještoť v zemi dobrú vsieváni sú. Kteříž slyšie slovo a přijímají a činie užitek jedno třidcátý, jedno šedesátý a jedno stý. Ktož má uši k slyšení, slyš.“

Mc4,21 I pravieše jim: „Zdali prodána bývá lucerna, aby pod kbelcem byla postavena aneb pod ložem, však aby na sviecen byla postavena. Mc4,22 Neb nic nenie skryto, ješto by nebylo zjevno, ani učiněno jest tajno, ale aby najevo vyšlo.“ Mc4,23 […]text doplněný editorem[47]…] Si quis habet aures audiendi, audiat lat. Mc4,24 I pravieše jim: „Vizte, co máte slyšeti: V které mieře měřiti budete, odměřeno bude vám a přidáno bude vám. Mc4,25 Neb ktož má, bude jemu dáno. A ktož nemá, také to, což má, odjato bude od něho.“

Mc4,26 I pravieše: „Tak jest královstvie božie. Jakožto když byl uvrhl člověk siemě v zemi, Mc4,27 a spal by a vstal by ve dne i v noci, a siemě zplodí se a zroste, když on nevie. Mc4,28 Neb dobrovolně plod činí země: najprvé bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu. Mc4,29 A když vyvede požitek, ihned pustie srp, neb jest přišla žeň.“ Mc4,30 I pravieše: „Kterému připodobníme královstvie božie, aneb k kterému podobenstvie přirovnáme je? Mc4,31 Jakožto zrno horčičné, kteréžto když uvrzeno bude v zemi, menšie jest všech semen, kteráž sú na zemi. Mc4,32 A když se urodí, vzcházie, bývá většie všech zelin a činí ratolesti veliké, tak že budú moci ptáci nebeští pod stienem jeho přebývati.“ Mc4,33 A takovými mnohými podobenstvími, mluvieše jim slovo, jakož možiechu slyšeti, Mc4,34 a bez podobenstvie nemluvieše jim. Ale súkromě učedlníkóm svým vykládáše všecky věci.

Mc4,35 I vece jim v ten den, když bieše večer učiněn: „Poďme zase.“ Mc4,36 A pustivše zástup, přijeli sú jeho, tak že na lodí biechu, a jiné lodie biechu s ním. Mc4,37 I stala se jest búřka větrová veliká a toky púštíše do lodie, tak že se naplňováše lodie, Mc4,38 a on bieše v lodí, na podhlavku spě. A budiece jej řkú jemu: „Mistře, nepříslušie k tobě, že hynem?“ Mc4,39 A vstav pohrozil jest větru a řekl moři: Umlkni a oněmej. I přestal jest vietr a stalo se utišenie veliké. Mc4,40 I vece jim: „Co báznivi ste, ještě nemáte viery?“ I báli sú se bázní velikú a praviechu jeden k druhému: „Kto jest tento, že větrové a moře poslúchají jeho?“

V. kapitola

Mc5,1 I přišli sú přes zátoku morskú do vlasti Genezaretských. Mc5,2 A když on vyjide z lodie, ihned potka jej člověk z hrobuov v duchu nečistém, Mc5,3 jenž přiebytek mějieše v hrobiech, a aniž řetězy kto již možieše ho svázati. Mc5,4 Neb často sa púty a železy okován, zklamal jest řetězy a púta zetřel, a nižádný nemožieše jeho skrotiti. Mc5,5 A vždycky ve dne i v noci v hrobiech a na horách bieše, křiče a tluka se kamením. Mc5,6 A vida Ježíše, zdaleka běžal jest a poklonil se jemu Mc5,7 a křiče hlasem velikým, řekl jest: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyšieho? Zaklínám tě skrze boha, aby mne nemučil.“ Mc5,8 Neb pravieše: „Vyjdi, duše nečistý, od člověka.“ Mc5,9 A tázáše jeho, které tobě jméno jest. I die jemu: „Tma mi jméno jest, neb mnozí snie.“ Mc5,10 I prosieše ho mnoho, aby ho nevyhonil ven z krajiny. Mc5,11 A bieše tu podlé hory stádo vepřóv veliké pasa se, Mc5,12 i prosiechu ho ďáblové řkúce: „Pusť nás u vepře, ať v ně vejdem.“ Mc5,13 I dopustil jim ihned Ježíš, a vyšedše duchové nečistí, vešli sú u vepře, a velikú prudkostí klopotalo jest stádo do moře ke dvěma tisícoma i ztopili sú se v moři. Mc5,14 Ale ti, kteříž pasiechu je, utekli sú a zvěstovali do města i po polích. A vyšli sú, aby viděli, co by se stalo. Mc5,15 I přijdú k Ježíšovi i uzřie toho člověka, kterýž ďábelstvím trápen bieše, sedícieho a zdravé mysli, i báli sú se. Mc5,16 A vypravovali jim, kteříž biechu viděli, kterak se jest stalo tomu, ješto ďábelstvie mějieše, i o vepřiech. Mc5,17 I počechu

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 7 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).