požíval? Aneb to, což myslím, zdali podlé těla myslím, aby bylo ve mně Jest a Nenie? 2 C1,18 Ale věrný buoh, že řeč naše, kteráž jest byla u vás, nenie v nie Jest a Nenie, ale Jest v nie jest. 2 C1,19 Neb boží syn Ježíš Kristus, jenž mezi vámi skrze nás kázán jest skrze mě a Silvana a Timotea, a nebylo Jest v něm a Nenie, ale Jest v něm bylo jest. 2 C1,20 [Neb kolikž koli zaslíbení božích sú v něm Jest[219],]text doplněný editorem protož i skrze něho amen bohu k slávě vašie 2 C1,21 a jenž posiluje nás s vámi v Kristu a jenž pomazal nás buoh 2 C1,22 a jenž znamenal nás a dal základ ducha v srdcích našich. 2 C1,23 Ale já svědka boha vzývám na mú duši, že odpúštěje vám nepřišel sem viece do Korintu, ne proto, abychom panovali nad vaší věrú, ale pomocníci sme radosti vašie, neb věrú stojíte.
II. kapitola
2 C2,1 Ustavil sem také to zajisté u sebe, abych opět k zámutku k vám nepřišel. 2 C2,2 Neb ač já zamutcuji vás, a kto jest, jenž by mě obveselil, jediné ten, jenž se zamutcuje skrze mě? 2 C2,3 A to jisté psal sem vám, abych když přijdu, zámutka nad zámutek neměl z těch věcí, z kterýchž sem se měl radovati, doúfaje o všech vás, že má radost ve všech vás jest. 2 C2,4 Neb z mnohého zamútcenie a úzkosti srdce psal sem vám skrze mnohé slzy, abyšte se nemútili, ale abyšte věděli, kterakú lásku mám hojnějie k vám. 2 C2,5 A pakli mě kto zamútil, ne mne jest zamútil, ale některé, abych neobtiežil všech vás. 2 C2,6 Dosti jest tomu, jenž takový jest, tresktánie to, kteréž bývá od mnohých, 2 C2,7 tak abyšte viece proti tomu odpustili a těšili, aby snad přielišným zámutkem nebyl pohlcen, ktož takový jest. 2 C2,8 Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku. 2 C2,9 Neb proto sem i psal vám, abych poznal jistotu vaši, jste li ve všem poslušni. 2 C2,10 Pakli ste komu co odpustili, i já. Neb i já, což sem odpustil, ač sem co odpustil pro vás v osobě Kristově, 2 C2,11 abychom nebyli oklamáni od šatana, neb nejsú nám neznáma myšlenie jeho. 2 C2,12 A když sem přišel do Troady i pro čtenie Kristovo a dveře mi otevřeny byly v pánu, 2 C2,13 neměl sem odpočinutie duchu svému, protože sem nenalezl Tita, bratra mého, ale požehnav jich bral sem se do Macedonie. 2 C2,14 Ale bohu dieky činím, jenž vždycky dává nám svítěziti v Kristu Ježíši a u vuoni známosti zevuje skrze nás v každé miestě. 2 C2,15 Neb Kristova vuoně dobrá sme bohu v těch, kteříž spaseni bývají, i v těch, kteříž hynú. 2 C2,16 Jiným zajisté vuoně smrti k smrti, ale jiným vuoně života k životu. A k tomu kto tak hodný jest? 2 C2,17 Neb nejsme jako mnozí, cizoložiece slovem božím, ale z upřiemnosti, ale jako z boha a před bohem v Kristu mluvíme.
III.
2 C3,1 Počínáme opět sami se chváliti? Aneb zdali potřebuje jako někteří chvalitebných listuov k vám aneb od vás? 2 C3,2 List náš vy ste napsaný v srdcích našich, jenž jest znám a čte se ode všech lidí 2 C3,3 zevený, že list ste Kristuov učiněný od nás a napsaný ne črnidlem, ale duchem boha živého, ne na dckách kamenných, ale na dckách srdce tělesných. 2 C3,4 Ale doúfanie takové máme skrze Krista k bohu, 2 C3,5 ne že bychom dostatečni byli pomysliti nětco od sebe jakžto z sebe, ale dostatečnost naše z boha jest, 2 C3,6 jenž i hodné nás učinil sluhy nového zákona ne literú, ale duchem, neb litera zabíjie, ale duch obživuje. 2 C3,7 A poněvaž služba smrti literami popsána na kameni byla v slávě, tak že nemožechu synové izrahelští patřiti na tvář Mojžiešovu pro slávu obličeje jeho, kteráž se vyprazdňuje, 2 C3,8 kterak ne viece služba ducha bude v slávě? 2 C3,9 [Neb poněvadž služba zatracenie v slávě jest, mnoho viece jest hojná služba spravedlnosti v slávě[220].]text doplněný editorem 2 C3,10 [Neb aniž jest oslaveno to, což se stkvělo v této straně pro převýšenú slávu[221].]text doplněný editorem Neb
