položil před něho.“ L11,7 A on vnitř odpověda, řekl by: „Neroď mne mútiti, již dveře zavřieny sú a dietky mé se mnú sú na ložci, nemohuť vstáti a dáti tobě.“ L11,8 A on, setrvá li tluka, pravi vám, a ač nedá jemu vstana, protože by přietel jeho byl, však pro neklidnost jeho vstane a dá jemu, kolikž koli potřebuje. L11,9 I já pravi vám, proste a dáno bude vám. Hledajte a naleznete. Tlucte a bude vám otevřieno. L11,10 Neb každý, ktož prosí, béře a ktož hledá, nalézá. A tomu, ktož tluče, bude otevřieno. L11,11 Ale kto z vás prosí otce za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu prosí li, zdali za rybu podá jemu hada? L11,12 Aneb bude li prositi vajce, zdali mu podá štíra? L11,13 Protož poněvaž vy súce zlí, znáte dobré věci dané dávati synóm vašim, čím viece otec váš z nebe dá ducha dobrého těm, ktož jeho prosie.
L11,14 I bieše vymietaje ďábelstvie, a to bieše němé. A když vyvrže ďábelstvie, mluvil jest němý i divili sú se zástupové. L11,15 Ale někteří z nich řekli sú: „V Belzezubu, kniežeti ďábelském, vymietá ďábly.“ L11,16 A jiní pokúšejíce, znamenie z nebe hledáchu od něho. L11,17 Ale on když uzřel myšlenie jich, řekl jest: „Každé královstvie v sobě rozdělené zpuštěno bude a duom na duom padne. L11,18 A jestli že šatan proti sobě rozdělen jest, kterak stane královstvie jeho? Neb pravíte v Belzezubu mě vymietati ďábly. L11,19 A jestli že já v Belzezubu vymietám ďábly, synové vaši v kom vymietají? Protož oni súdce vaši budú jistě. L11,20 Vymietám li v prstu božiem. Tehdy jest přišlo mezi vás královstvie božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá domu svého, v pokoji sú všecky věci, kterýmiž vládne. L11,22 A pakli silnější na něho přijda přemuož jeho, všecka oděnie jeho rozdělí, v něž úfáše, a lúpež jeho rozdělí. L11,23 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a ktož nezbierá se mnú, rozptyluje. L11,24 Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po městech suchých, hledaje odpočinutie, a nenalezna die: Vrátím se zase do domu mého, odkud sem vyšel. L11,25 A když přijde, nalezne jej chvoštišti učištěný a okrášlený. L11,26 A tehdy jde a přijme jiných sedm duchuov horších sebe, a přijdúce přebývají tam, a sú poslednie věci člověka toho horšie prvních. L11,27 I stalo se jest, když ty věci pravieše, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jest jemu: „Blahoslavený břich, jenž tě jest nosil a prsi, které si sál.“ L11,28 Ale on řekl jest: „Ovšem, blahoslavení, kteříž slyšie slovo božie a ostřiehají jeho.“
L11,29 A když se zástupové zběhováchu, poče praviti: „Pokolenie toto pokolenie nepravé jest, znamenie hledá, a znamenie nebude dáno jemu, jedno znamenie Jonáše proroka. L11,30 Neb jakož jest byl Jonáš znamenie Ninivetským, tak bude syn člověka pokolení tomuto. L11,31 Královna odpoledne stane na súdě s mužmi pokolenie tohoto a potupí je, neb jest přišla od končin země, aby slyšala múdrost Šalomúnovu, a aj, viece Šalomúna tento. L11,32 A mužie ninivitští stanú na súdě s pokolením tiemto a potupie je, neb sú pokánie činili k kázaní Jonášovu. A aj, viece nežli Jonáš tento. L11,33 Nižádný světedlnice nezažéhá a v skrýši poklada ani podložení, ale na sviecnu, aby kteříž vcházejí, světlo viděli. L11,34 Světedlnice těla tvého jestiť oko tvé, bude li oko tvé sprostné, všecko tělo tvé světlé bude. A pakli bude nepravé, také tělo tvé temné bude. L11,35 Protož viz, aby světlo, kteréž v tobě jest, tmy nebyly. L11,36 A pakli tělo tvé všecko světlé bude, nemaje žádné částky temnosti, bude světlé všecko jako světedlnice, bleskotú osvěcuje tě.“
