do kasteluov a do vesnic, ješto blízko jsú, ať se obrátie a naleznú sobě pokrmuov, neb tuto na miestě pustém jsme.“ L9,13 I vece k nim: „Dajte vy jim jiesti.“ A oni řekli sú: „Nejsú nám viec než pět chlebuov a dvě rybě, leč bychom my snad šli a kúpili na vešken zástup tento pokrmuov.“ L9,14 A biechu jakožto mužóv pět tisícuov, i vece učedlníkóm svým: „Kažte se jim ssaditi jakožto na kvasu po padesáti.“ L9,15 I učinili sú tak a zsaditi se kázachu všem. L9,16 A vzem pět chlebuov a dvě rybě, vzhlédl jest k nebi a požehnal jich a lámal a rozdával učedlníkóm svým, aby kladli před zástupy. L9,17 I jedli sú a nasyceni sú. A zdviženo jest, což jim zbylo drobtuov, dvanácte košuov.
L9,18 I stalo se jest, když sám bieše modle se, biechu s ním i učedlníci. I otáza jich řka: „Kým mě pravie býti zástupové?“ L9,19 A oni odpověděli sú a řekli: „Jiní Janem Křtitelem a jiní Eliášem a jiní, že prorok jeden z prvních vstal jest.“ L9,20 I řekl jim: „Ale vy kým mě býti pravíte?“ A odpověděv Šimon Petr: „Krista božieho.“ L9,21 Tehda on požehrav jim, přikázal, aby žádnému nepravili. L9,22 To řka, že musí syn člověka mnohé věci trpěti a potupen býti od starších a od kniežat kněžských i od mistruov a zabit býti a třetí den z mrtvých vstáti. L9,23 I pravieše ke všem: „Ač kto chce po mně přijíti, zapři sám sebe. A vezmi kříž svuoj na každý den a následuj mne. L9,24 Neb ktož bude chtieti život svuoj zachovati, ztratíť jej. A ktož by ztratil duši svú pro mě, nalezne ji. L9,25 Neb co platno člověku, by získal vešken svět, a sám se zatratil a škodu sobě učinil. L9,26 Neb kto se mnú bude styděti a mými řečmi, tiem se syn člověka bude styděti, když přijde u velebnosti své a v otcově i svatých anjeluov. L9,27 Ale pravi vám, sú někteří tuto stojiece, ješto neokusie smrti, dokudž neuzřie královstvie božieho.
L9,28 I stalo se jest po těch sloviech jakožto osm dní, i poje Petra, Jakuba a Jana a vstúpi na horu, aby se modlil. L9,29 I učiněna jest, když se modléše, tvář obličeje jeho jinaká a oděv jeho stkvúcí bielý. L9,30 A aj, dva mužie mluviesta s ním a biešta Mojžieš a Eliáš, L9,31 viděná u velebnosti a praviesta vystúpenie jeho, kteréž mějieše vyplniti v Jeruzalémě. L9,32 Ale Petr a kteříž s ním biechu, obtieženi sú snem, a procítivše, viděli sú velebnost jeho a dva muže, ješto stášta s nimi. L9,33 I stalo se jest, když odjidechu od něho, vece Petr k Ježíšovi: „Přikazateli, dobré jest nám zde býti, učiň mé tři stany, jeden tobě a jeden Mojžiešovi a jeden Eliášovi.“ Nevěda, co by řekl. L9,34 A když on ještě mluvieše, učiněn jest oblak a zastieni je. I báli sú se, když sú vcházeli do oblaku, L9,35 a hlas stal se jest z oblaku řka: „Tento jest syn mój milý, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když se dějieše hlas, nalezen jest sám Ježíš, a oni mlčeli sú a žádnému nepravili v těch dnech ničehuož z těch věcí, kteréž sú viděli.
L9,37 Stalo se jest pak druhého dne, když oni sstupováchu s hory, potka je zástup mnohý. L9,38 A aj, muž z zástupu zvola řka: „Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, neb jedinký mi jest, L9,39 a aj, duch popadá jej, a ihned zkřičí a tepe a sápá slinami, a ledva odcházie, lomcuje jím. L9,40 I přinesl sem k učedlníkóm tvým, aby ho vyvrhli, a nemohli sú.“ L9,41 A odpověděv Ježíš, řekl jest: „Ó, pokolenie nevěřície a převrácené, dokud budú u vás a trpěti budú vás, přived sem syna tvého. L9,42 A když přistúpi, udeři jím ďábel a zsápa. L9,43 I požehra duchu nečistému Ježíš a uzdravi dietě a navráti jeho otci jeho. L9,44 I divichu se všickni u velikosti božie. A když se všickni
