[113r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemní se duchovním býti, neskrocuje jazyka svého, ale svodě srdce své, toho marné jest duchovenstvie. Ja1,27 Duchovenstvie čisté a neposkvrněné u boha a otce toto jest: navštěvovati sirotky a vdovy v zamúcení jich a nepoškvrněného se ostřéhati od tohoto světa.
Druhá
Ja2,1 Bratřie moji, neroďte v přijímaní osob mieti viery pána našeho Jezukrista. Ja2,2 Neb aj, když vejde v scházenie vaše muž, zlatý prsten maje, v rúše sktvúciem vejde, také i chudý v škaředém oděvu, Ja2,3 a pohledíte na toho, jenž oblečen jest v sktvúcie rúcho, a diete li jemu: „Ty seď tuto dobře.“ Ale chudému diete: „Ty stój tamto aneb seď podnož mých“, Ja2,4 však súdíte sami u sebe a učiněni ste súdce myšlení nepravých? Ja2,5 Slyšte, bratřie moji najmilejší: však bóh chudé na tomto světě vyvolil bohaté u vieře a dědice královstvie, kteréž jest zaslíbil buoh těm, ktož milují jeho. Ja2,6 Ale vy neuctili ste chudého. Však bohatí skrze moc utiskují vás a oni táhnú vás k súdóm, Ja2,7 však oni rúhají se dobrému jménu, kteréž jest vzýváno nad vámi? Ja2,8 Ač však zákon plníte královský podlé písem: Milovati budeš bližnieho svého jako se samého, dobře činíte. Ja2,9 A pakli osoby přijímáte, hřiech činíte trestáni[333]trestáni] teſtani rkp. súc od zákona jakžto přestupníci. Ja2,10 Neb ktož koli vešken zákon zachová a přestúpí, v jednom učiněn jest všemi vinen. Ja2,11 Neb ten, ktož jest řekl: Nesesmilníš, také jest řekl: Nezabieš. Pakli nesesmilníš, ale zabieš, učiněn si přestupník zákona. Ja2,12 Tak mluvte a tak čiňte jako skrze zákon svobody, počínajíc súzeni býti, Ja2,13 neb súd bez milosrdenstvie tomu, ktož nečiní milosrdenstvie, ale převyšuje milosrdenstvie súd. Ja2,14 Co platno bude člově[b]označení sloupceku, bratřie moji, ač kto die, by vieru měl, a skutkóv by neměl? Zdali bude moci viera spasiti jeho? Ja2,15 A ač bratr aneb sestra nazí sú a potřebovali by potřeby vezdajšie, Ja2,16 a řekl by někto z vás k nim: „Jděte u pokoji, shřejte se a nakrmte se“, a nedali byšte jim těch věcí, kteréž potřebné sú těla, co bude platno? Ja2,17 Tak i viera, nebude li mieti skutkóv, mrtva jest sama v sobě. Ja2,18 Ale die někto: „Ty vieru máš a já skutky mám, ukaž mi vieru svú bez skutkóv, ale já ukáži z skutkóv vieru svú. Ja2,19 Ty věříš, že jeden jest bóh, dobře činíš. I ďáblové věřie a třasú se. Ja2,20 Ale chceš li věděti, ó člověče marný, že viera bez skutkóv prázdna jest? Ja2,21 Abraham, otec náš, však z skutkóv spravedliv jest učiněn, obětuje syna svého Izáka na oltář. Ja2,22 Vidíš, že viera napomáháše skutkóm jeho a z skutkóv viera dokonána jest Ja2,23 i naplněno jest písmo, kteréž die: Uvěřil Abraham bohu a počteno jest jemu k spravedlnosti a přietelem božím nazván jest. Ja2,24 Vidíte, že z skutkóv spravedliv učiněn bývá člověk, a ne z viery toliko. Ja2,25 A též i Rab nevěstka však z skutkóv spravedliva jest učiněna, přijemši posly a jinú cestú je vypustivši. Ja2,26 Neb jakož tělo bez ducha mrtvo jest, i viera bez skutkóv mrtva jest.
Třetie kapitola
Ja3,1 Neroďte mnozí mistři býti, bratři moji, vědúce, že větší súd béřete, Ja3,2 neb ve mnohých věcech urazili sme všeckni. A pakli kto jest v slově neurazil, ten dokonalý jest muž. Muož také uzdú obvésti tělo všecko. Ja3,3 A poňovadž koňóm uzdy v usta vkládanie k přivolení nám a všecko tělo jich obvozujem. Ja3,4 A aj, i lodie, ač koli veliké sú a od větróv velikých pudieše, avšak obracují se od ma[113v]číslo strany rukopisulých
