siemě jest slovo božie. L8,12 Ale kteréž podlé cesty, toť sú ti, kteříž slyšie. Potom přijde ďábel a vezme slovo z srdce jich, aby věřiece spaseni nebyli. L8,13 Ale ktož na skálu, tiť sú, kteříž když slyšie, s radostí přijímají slovo, a ti kořenuov nemají. Neb do času věřie a v čas pokušenie odstupují. L8,14 Ale kteréž v trnie padlo, tiť sú, kteříž sú slyšeli a od pečovánie a od bohatstvie a rozkoši života jdúce, udušeni bývají, a užitka nepřinášejí. L8,15 A kteréž v zemi dobrú, tiť sú, kteříž v srdci dobrém a najlepšiem slyšiece slovo, zachovávají je a užitek přinášejí v trpělivosti. L8,16 A žádný lucernu zažha nepřikrývaje osudím, ale ani pod lože postavuje, ale na sviecen postavuje, aby vcházející viděli světlo. L8,17 Neb nenie věc tajná, by nebyla zjevná, ani skrytá, by nebyla poznaná a najevo nevyšla. L8,18 Protož vizte, kterak byšte slyšeli, neb ktož má, bude jemu dáno, ale ktož nemá, také což se mní mieti, odjato bude od něho.“
L8,19 I přišli sú k němu matka a bratřie jeho, a nemohli sú ho dojíti pro zástup. L8,20 I zvěstováno jest jemu: „Matka tvá a bratřie tvoji stojie vně, chtiece viděti tě.“ L8,21 Jenž odpověděv vece k nim: „Matka má a bratřie moji sú ti, ktož slovo božie slyšie a činie.“
L8,22 Ale stalo se jest v jeden den, a on vstúpi na lodičku, i učedlníci jeho, i vece k nim: „Převezme se přes moře.“ L8,23 I vstúpili sú, a když se plaviechu, usnul jest. I sstúpi vicher větrový na moře, a zmietáše se lodička vlnami, a nebezpečni sú byli. L8,24 Tehdy přistúpivše budili sú ho řkúce: „Přikazateli, hynemť.“ A on vstav, požehra větrovi a búři vodnie, i přestala jest a stalo se jest utišenie veliké. L8,25 I řekl jim: „Kde jest viera vaše?“ Kteřížto bojiece se, diviechu se řkúce vspolek: „Ktoť se zdá jest tento, že větróm přikazuje a moři, a poslúchají jeho?“
L8,26 I plavili sú se do krajin genezaretských, jenž jest proti Galilei. L8,27 A když vyšel na zemi, potka jej muž jeden, ješto mějieše ďábelstvie již časy mnohé. A oděvem se neodieváše ani v domu přebýváše, ale v hrobiech. L8,28 Ten když uzře Ježíše, pade před ním, a zvolav hlasem velikým, řekl jest: „Co mně a tobě jest, Ježíši, synu boha najvyšieho? Prosím tebe, aby mne nemučil.“ L8,29 Neb přikazováše duchu nečistému, aby vyšel od člověka, neb mnohé časy pochycováše jej, a býváše okován řetězy a púty jsa ostřiehán. A zlámaje okovy, puzen bieše od ďábelstvie na púšť. L8,30 I otáza ho Ježíš řka: „Které tobě jméno jest?“ A on řekl: „Tma.“ Neb vešla sú ďábelstvie mnohá v něho. L8,31 Prosiechu ho, aby jim nepřikazoval do propasti jíti. L8,32 A bieše tu stádo vepřuov mnohých, ješto se pasiechu na hoře, i prosiechu ho, aby jim přepustil vně jíti, i přepusti jim. L8,33 Tehda vyšla sú ďábelstvie od člověka a vešla sú u vepře. A valem odjide prudkostí stádo do moře a ztopilo se. L8,34 Ten účinek když uzřiechu ti, jenž pasiechu, utekli sú a zvěstovali do města a do vsi. L8,35 I vyšli sú, aby uzřeli, co se jest stalo. A přišli k Ježíšovi i uzřechu člověka sedícieho, od něhožto ďábelstvie vyšla biechu, a z zdravú myslí i oděného u noh jeho, i báli sú se. L8,36 Ale zvěstovali sú jim i ti, kteříž biechu utekli, kterak by zdráv byl učiněn od tmy, L8,37 prosili sú ho všickno množstvie Genezaretských, aby vyšel od nich, neb bázní velikú drženi biechu. A on vstúpiv na lodí, vrátil se jest. L8,38 I prosieše ho člověk, od něhož vyšla biechu ďábelstvie, aby byl
