vydávati ze všeho z toho, z čehož Židé naň žalovali: A26,2 „Králi Agrippa, mním se blahoslaveným před tebú, když se dnes obrániti mám. A26,3 Najviece, neb ty vieš všecky obyčeje a pohádky, kteréž u Židuov sú. Protož prosím trpělivě mě přeslyš. A26,4 A jistě život mój od mladosti, kterýž jest byl od počátka v lidu mém v Jeruzalémě, znali sú všickni Židé, A26,5 předvěděvše mě od počátka, ač chtie vydati svědectvie, že podlé jisté roty našeho náboženstvie živ sem byl zákonník. A26,6 A nynie v naději toho zaslíbenie, kteréž k otcóm našim stalo se od boha, stojím, súdu jsa poddán, A26,7 v něž dvanácte pokolení našich v noci i ve dne slúžiec, naději se dojíti, z kteréžto naděje žalují na mě lidé, králi. A26,8 Co se k vieře nepodobné súdí u vás, vzkřešuje li bóh mrtvé? A26,9 A já zajisté mněl sem, bych proti jinému Ježíše Krista Nazaretského měl mnoho protivných věcí učiniti, A26,10 jakož sem i činil v Jeruzalémě, a mnohé svatých v žaláři sem já zavřel, vzem moc od kniežat kněžských. A když je hubili, vydával sem odsúzenie A26,11 a po všech školách často mstě nad nimi, připuzoval sem je, aby se rúhali, a nadto viece prchaje proti nim, protiviech se až i do jiných měst. A26,12 V nichž když sem se k Damašku bral s mocí a s odpuštěním kniežat kněžských, o poledni na cestě A26,13 viděl sem, ó králi, s nebe nad světlost slunečnú obklíčiti mě světlo a ty, jenž spolu se mnú biechu. A26,14 A když sme my všickni padli na zemi, slyšal sem hlas, mluvíci ke mně jazykem židovským: Šavle, Šavle, co mi se protivíš? Tvrdo jest tobě proti ostnu zpiečiti se. A26,15 A já sem řekl: Kto jsi, pane? A pán vece: Já sem Ježíš, jemuž ty se protivíš. A26,16 Ale vstaň a stój na nohách tvých, neb proto ukázal sem se tobě, abych tě ustavil služebníkem a svědkem těch věcí, kteréžs viděl i slyšel, i těch, v nichž ukáži se tobě, A26,17 zprosťuje tě z lidí a z pohanóv, mezi něž nynie aj, posielám tě, A26,18 aby otevřel oči jich, aby se obrátili od temnosti k světlu a od moci šatanovy k bbohu, aby přijali odpuštěnie hřiechóm a los mezi svatými skrze vieru, kteráž jest ve mně. A26,19 Protož, králi Agrippa, nebyl sem nevěřící vidění božskému. A26,20 Ale těm, kteří sú v Damašku najprvé a v Jeruzalémě i po všie krajině židovské i pohanóm zvěstoval sem, aby pokánie činili a obrátili se ku pánu, hodné skutky pokánie činiece. A26,21 Pro tu příčinu Židé, když sem v chrámě byl, popadše mě pokúšiechu, chtiec mě zabiti, A26,22 a s pomocí boží sa spomožen, až do dnešnieho dne stojím, osvědčuje menšiho i většieho, nic nemluvě jiného než to, což sú proroci mluvili budúcieho býti i Mojžieš, A26,23 že měl Kristus trpěti, že jest první z vzkřiešenie mrtvých, že měl světlo zvěstovati lidu i pohanóm.“
A26,24 A když on ty věci mluvieše a počet vydáváše, Festus velikým hlasem řekl jest: „Blázníš, Pavle, mnohá tě písma k bláznovství přivedla.“ A26,25 A Pavel: „Neblázním,“ vece, „najlepší Feste, ale pravdy a střiezlivosti slova mluvím. A26,26 Neb vie o těch všech věcech král, k němuž i ustavičně mluvím, neb mním, že nic z těch věcí tajno jeho nenie, neb se jest nic pokútně těch věcí neďálo. A26,27 Věříš li, králi Agrippa, prorokóm? Viem, že věříš. A26,28 Tehdy řekl Agrippa k Pavlovi: „V malé věci hýbáš mnú, abych křesťanem byl.“ A26,29 A Pavel vece: „Žádám před bohem i v malé i v veliké věci, netoliko tě, ale všecky tyto, kteříž slyšie dnes býti takoví, jakýž sem já krom okov těchto.“ A26,30 I vstal jest král a vladař a Bernice i ti, jenž seděli s ním. A26,31 Jenž když na stranu odstúpichu, mluvili
