těla sú které věci těla, sú smyslé. Ale kteří podlé duchu sú které věci ducha, sú čenichají. R8,6 Neb opatrnost ducha život a pokoj, R8,7 neb múdrost těla nepřietelkyně jest bohu, neb zákonu božiemu nenie poddána aniž zajisté muož. R8,8 A ktož v těle sú, bohu se líbiti nemohú. R8,9 Ale vy nejste v těle, ale v duchu, ač však duch boží přebývá v vás. Pakli kto ducha božieho nemá, tenť nenie jeho. R8,10 A pakli Kristus v vás jest, tělo zajisté umřelo jest pro hřiech, ale duch živ jest pro ospravedlenie. R8,11 A pakli duch toho, jenž zkřiesil Ježíše Krista z mrtvých, přebývá v vás, ten jenž zkřiesil Ježíš Krista z mrtvých, obnoví i smrtedlná těla vaše pro přebývajícieho ducha jeho v vás. R8,12 Protož, bratřie, dlužníci sme ne tělu, abychom podlé těla živi byli, R8,13 neb jestliže podlé těla živi budete, zemřete. A pakli duchem skutky těla umrtvíte, živi budete. R8,14 Neb kteříž koli duchem božím vedeni bývají, tiť sú synové boží. R8,15 Neb nepřijeli ste opět ducha služebnosti v bázni, ale přijeli ste ducha zvolenie synuov, v němž voláme: „Otče, otče.“ R8,16 On zajisté duch svědectvie vydává duchu našemu, že sme synové boží, R8,17 a poněvaž synové i dědici, dědici zajisté boží, ale spoludědicové Kristovi, ač však spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
R8,18 Neb mním, že nejsú hodna utrpenie tohoto času k budúcie slávě, kteráž se zeví v nás. R8,19 Neb očekávánie stvořenie zevenie synuov božích očekává. R8,20 A marnosti zajisté stvořenie poddáno jest, nechtie, ale pro toho, jenž poddal je v naději, R8,21 neb i to stvořenie vysvobozeno bude od služebnosti porušenie v svobodu slávy synuov božích. R8,22 Vieme zajisté, že každé stvořenie lká a usiluje až dosovad. R8,23 A netoliko ono, ale i my sami prvnosti ducha majíce, i my sami v sobě lkáme, zvolenie synuov božích čakajíce, vykúpenie těla našeho, R8,24 neb nadějí spaseni učiněni sme. A naděje, kteráž se vidí, nenie naděje, neb což kto vidí, i co se naděje? R8,25 A pakli, což nevidíme, nadějem se, skrze trpělivost očakávame. R8,26 A též i duch spomáhá nemoci našie. Neb zač bychom se modlili, jakož slušie, nevieme, ale on duch žádá za nás lkáním nevýmluvným. R8,27 A ten, jenž zpytuje srdce, vie, co by žádal duch, že podlé boha žádá za svaté. R8,28 A vieme, že milujícím boha všecky věci napomáhají k dobrému těm, ktož podlé uloženie povoláni sú světí. R8,29 Neb které jest předvěděl, ty i vyvolil, aby podobní byli obrazu syna jeho, aby byl on prvorozený ve mnohých bratřích. R8,30 A které jest vyvolil, těch i povolal, a kterých jest povolal, ty i spravedlivy učinil. A které spravedlivy učinil, ty i zvelebil. R8,31 Což tehdy dieme k tomu? Bude li buoh za nás, kto proti nám? R8,32 Jenž také vlastniemu synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jeho. Kterakž také nedal nám s ním všech věcí? R8,33 Kto bude žalovati proti voleným božím? Buoh li, jenž spravedlivy činí. R8,34 Kto jest, jenž by potupil, Kristus li Ježíš, jenž jest umřel, jenž také i z mrtvých vstal, jenž jest na pravici božie, jenž také oroduje za nás. R8,35 Protož kto odlúčí nás od lásky Kristovy? Zámutek li čili úzkost čili protivenstvie čili hlad čili nahota čili nebezpečenstvie čili meč? R8,36 Jakož psáno jest, že pro tě umrtveni býváme celý den, domněni sme jakožto ovce zabitie. R8,37 Ale v těch ve všech věcech přemáháme pro toho, jenž miloval nás. R8,38 Neb jist sem, že ani život, ani smrt, ani anjelé, ani kniežatstva, ani moci, ani přítomné věci, ani budúcie,
