vrátiti. Hb11,16 Ale nynie lepšie žádají, to jest nebeské. Protož nestydí se bóh slúti bohem jich, neb jest jim připravil miesto. Hb11,17 Věrú obětoval jest Abraham Izáka, když byl pokúšen, a jednorozeného obětováše, v němž byl přijal zaslíbenie, Hb11,18 k němuž řečeno jest, že v Izákovi slúti bude siemě, Hb11,19 maje za to, že mocen jest buoh i z mrtvých vzkřiesiti jeho, a protož jej tak i v pověst přijal. Hb11,20 Věrú i o budúcích věcech požehnal Izák Jákobovi a Ezavchovi. Hb11,21 Věrú Jákob umieraje každého syna, Jozefova zvláště, jest požehnal a poklonil se, zpoleh na vrch holi jeho. Hb11,22 Věrú Jozef umieraje o vyjití synóv izrahelských, rozpomenul se jest a o svých kostech rozkázal. Hb11,23 Věrú Mojžieš, když se byl narodil, tajili sú ho rodičové jeho za tři měsiece, protože viděli biechu krásné děťátko a nebáli sú se výpovědi královy. Hb11,24 Věrú Mojžieš veliký sa učiněn, zapřel se býti synem dcery faraonovy, Hb11,25 viece zvoliv trápen býti s lidem božím nežli časného hřiechu mieti utěšenie, Hb11,26 lepšie bohatstvie počítaje pohaněnie Kristovo nežli poklady Ejipských, neb patřieše na odplatu. Hb11,27 Věrú opustil jest Ejipt, neboje se udatenstvie králova, neb nevidomého jakžto přítomného vida strpěl jest. Hb11,28 Věrú slavil jest beránka velikonočnieho a vylitie krve, aby ten, jenž hubil prvorozené Ejipských, nedotekl se jich. Hb11,29 Věrú přešli sú moře Črvené jako po suché zemi, čehož pokusivše Ejipští, pozřeni sú. Hb11,30 Věrú zdi Jericho padly sú obcházením sedmi dnóv. Hb11,31 Věrú Raab nevěstka nezahynula s nedověrnými, přijemši špehéře s pokojem.
Hb11,32 A co ještě diem? Nestatčí mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi, Barochovi, Samuelovi i o jiných prorociech, Hb11,33 jenž skrze vieru přemáhali sú královstva, činili spravedlnost, došli sú zaslíbenie, zacpávali sú usta lvuov, Hb11,34 uhasili sú prudkost ohně, zapudili ostrost meče, zmohli se z nemoci, silni učiněni sú v boji, stany zvraceli cizokrajinóm, Hb11,35 přijímaly sú ženy vzříšenie mrtvé své. Jiní pak roztaženi sú nepřijímajíce vysvobozenie, aby lepšie nalezli vzkřiešenie. Hb11,36 A jiní posmievanie a bitie trpěli sú nadto i okovy i žaláře, Hb11,37 kamenováni sú, sekáni sú, pokúšeni sú, v zabití meče zemřeli sú. Obcházeli sú v húniech a v kožkách kozletcích, potřebni súc, súzeni, trápeni, Hb11,38 jichž hoden nebieše svět na púštiech, blúdiece, i na horách, a v jeskyniech, i v dúpách země. Hb11,39 A ti všickni svědectvím viery zkúšeni jsúc, nepřijali sú zaslíbenie, Hb11,40 a to božským zjednáním pro naše lepšie, aby bez nás svého dokonánie nepřijali.
Kapitola XII.
Hb12,1 Protož i my, tak veliký majíce nám uložený oblak svědkuov, složiece všeliké břiemě a obkličující nás hřiech, skrze trpělivost běžme k uloženému nám boji, Hb12,2 patřiece na rozmnožitele věcí a skonavatele Ježíše, jenž, předloživ sobě radost, strpěl kříž, hanbú pohrdav sedí na pravici božie. Hb12,3 Rozpomínajte se na toho, jenž takové strpěl od hřiešníkóv proti sobě odmlúvanie, abyšte neustávali na mysli vašie hynúce. Hb12,4 Neb ještě ste se až do krve nezprotivili, proti hřiechu odboj činiece, Hb12,5 a zapomněli ste utěšenie, kteréž vám jako synóm mluví řka: „Synu mój, neroď zmeškávati kázni božie [ani ustávaj, když od něho trestán býváš]text doplněný editorem[283]ani ustávaj, když od něho trestán býváš] neque fatigeris dum ab eo argueris lat.. Hb12,6 Neb kohož miluje pán, treskce a mrská každého syna, kteréhož přijímá.“ Hb12,7 V kázni trvajte, jakžto synóm dává se vám buoh. Neb který jest ten syn, jehož otec netreskce? Hb12,8 A pakli kromě kázni ste, jiež účastni učiněni ste
