a myslí pomámeno jest, neb slyšieše každý jazykem svým je mluviece, A2,7 i strachováchu se všickni a diviechu se řkúce: „Však, aj, všickni tito, ješto mluvie, Galilejští sú. A2,8 A kterak my slyšeli sme jeden každý jazyk náš, v němž sme se narodili? A2,9 Partští a Medští a Elamitští a ti, jenž přebývají v Mezopotaní, v Židovstvu a v Kapadocí, v Pontu a Azí, A2,10 v Frigí a v Pamfilí, v Ejiptu a v končinách Lybie, ješto jest podlé Cyrenen, a hosté římští, A2,11 Židé také i znova obrácení, Krétští a Arabští, slyšeli sme je mluviece jazyky našimi veliké věci božie.“ A2,12 Ale strachováchu se všickni a diviechu se vespolek řkúce: „I co toto chce býti?“ A2,13 Ale jiní posmievajíce se praviechu, že mstu plní sú tito.
A2,14 Tehda Petr, stoje s jedenácti, pozdvihl hlasu svého a mluvil jest jim: „Mužie, Židé a jenž přebýváte v Jeruzalémě všickni, toto vám buď známo a ušima přijměte slova má! A2,15 Neb ne jako vy se domnieváte, tito opilí sú, poněvadž by byla hodina dne třetie, A2,16 ale toť jest, což pověděno jest skrze proroka Johele: A2,17 A bude v najposlednějších dnech, die hospodin, vylém z ducha mého na všeliké tělo, a prorokovati budú synové vaši a dcery vaše, mladci vaši viděnie viděti budú a starci vaši sny snieti budú a zajisté A2,18 na služebníky mé a na služebnice mé v těch dnech vylém z ducha mého a prorokovati budu. A2,19 A dám zázraky na nebi svrchu a divy na zemi zduolu, krev a oheň a páru dýmní, A2,20 slunce obrátí se v temnosti a měsiec v krev, dřiev než přijde den páně veliký a zevný. A2,21 A budeť, každý, ktož koli vzývati jiného páně, spasen bude. A2,22 Mužie izrahelští, slyšte slova tato: Ježíše Nazaretského, muže potvrzeného od boha mezi vámi divy a zázraky a znameními, kteréž činil skrze něho bóh u prostředce vás, jakož sami viete, A2,23 toho s uloženú radú, předvěděním božím vydaného, skrze ruce nepravých utrápivše zahubili ste. A2,24 Jehož bóh zkřiesil, zprostiv bolestí pekelných, podlé toho, jakož nepodobné bieše držienu jemu býti od něho, A2,25 neb David die o něm: Opatroval sem pána před sebú vdycky, neb na pravici jest mně, abych se nepohnul. A2,26 Protož veselilo se srdce mé a radoval se jazyk mój, nadto i tělo mé odpočívati bude v naději. A2,27 Neb neostavils duše mé v pekle ani dáš svatému tvému viděti porušenie. A2,28 Známys mi učinil cesty života, naplnils mé utěšenie s tváří tvú. A2,29 Mužie, bratřie, nechať směle poviem vám o patriarchovi Davidovi, neb umřel jest i pohřeben a hrob jeho u vás jest až do dnešnieho dne. A2,30 Protož když byl prorokem a věděl, že by právem přísežným přisáhl jemu bóh o plodu ledví jeho, seděti na stolici jeho. A2,31 To předpověděv mluvil jest o vzkřiešení Kristovu. Neb ani jest ostaven v pekle, ani jest tělo jeho vidělo porušenie. A2,32 Toho Ježíše vzkřiesil bóh, jehož my všickni svědkové sme. A2,33 Protož pravicí boží sa povýšen a zaslíbenie ducha svatého od otce přijem, vylil toho, jehož vy vidíte a slyšíte. A2,34 David zajisté nevstúpil jest do nebes, neb on die: Řekl pán pánu mému: Seď na pravicech mých, A2,35 dokovadž nepodložím nepřátel tvých podnož noh tvých. A2,36 Protož v jistotě věz vešken duom izrahelský, že i pánem jej, i Kristem
