A17,1 A když zchodichu Amfipolim a Apoloní, přišli sú do Tesaloniky, kdež bieše židovská škola. A17,2 Tehda podlé obyčeje Pavel všel jest k nim a po tři soboty vykládáše jim z písem, A17,3 otvieraje a oznamuje, že Kristus měl trpěti a vstáti z mrtvých a že ten jest Kristus Ježíš, jehož já zvěstuji vám. A17,4 A někteří z nich uvěřichu a přivinuli sú se ku Pavlovi a k Silovi i znova obrácených pohanóv množstvie veliké a ženy urozené mnohé. A17,5 A závidiece Židé, přijemše z obecného lidu muže některé zlé a učinivše rotu zbúřili sú město a přiběhše před dóm Jazonóv, hledáchu, aby vyvedli je před lid. A17,6 A když jich nenalezechu, táhli sú Jazona a některé bratří k kniežatóm města křičiece, že: „Tito sú, jenž búřie svět, a přišli sú sem, A17,7 kteréž přijal jest Jazon. A ti všickni proti ustavení ciesařovu čině, krále jiného praviece býti Ježíše, A17,8 a tak zbúřichu obec i kniežata města, slyšiece tyto věci A17,9 a přijemše dosti učiněnie od Jazona i od jiných, pustili sú je. A17,10 A zatiem bratřie ihned v tu noc pustili sú Pavla a Silu do Beroe, kteříž přišedše vešli sú do školy židovské. A17,11 A ti biechu urozenější těch, jenž sú v Tesalonice, jenž přijali sú slovo se vší chtivostí, na každý den zpytujíce písma, tak li by bylo, jakož Pavel pravil, A17,12 a mnozí zajisté uvěřili sú z nich i z pohanských žen počestnějších a mužóv mnoho. A17,13 A když zvěděchu v Tesalonice Židé, že by i v Beroe kázáno bylo od Pavla slovo božie, přišli sú i tam popúzejíce a búřiece všecko množstvie. A17,14 Tehda ihned bratřie pustili sú Pavla, aby šel až k moři, ale Silas a Timoteus ostali sú tu.
A17,15 Ti pak, kteříž prováziechu Pavla, dovedli sú ho až do Aténu, přijemše vzkázanie od něho k Silovi a k Timoteovi, aby jakž najspieš mohú, přišli k němu, i šli sú. A17,16 Ale Pavel když jich čakáše v Aténu, zbuzoval se jest duch jeho v něm vida, ano se město vydalo na modloslúženie. A17,17 Protož hádal se jest v škole s Židy a s novoobráceným z pohanstva k židovstvu i na tržišti po všecky dni mluvě k těm, ješto tu biechu. A17,18 A někteří Epikurejští a Stojčští mudrci hádáchu se s ním, někteří pak praviechu: „Co chce rosévač tento slov pověděti?“ Ale jiní posmievajíc se praviechu: „Nových ďáblóv zvěstovník zdá se býti tento.“ Neb Ježíše a vzkřiešenie zvěstoval jim. A17,19 A popadše vedli sú ho do Ariopagu řkúce: „Muožem li věděti, které jest toto učenie nové, ješto se od tebe praví? A17,20 Neb nové věci kterakés vnášéš v uši naše. Protož chcem zvěděti, co má z toho býti.“ A17,21 Neb Atenienští všickni i příchozí hosté k ničemuž jménu pilni nebyli, jediné aneb praviti aneb slyšeti nětco nového.
A17,22 Tehda stoje Pavel před Ariopagu, vece: „Mužie Atenienští, vidím vás téměř na všech věcech všetečné přieliš. A17,23 Neb pomíjeje a vida podobizny vaše, nalezl sem oltář, na něm psáno bieše: Neznámému bohu. Protož což vy nevědúce ctíte to, já zvěstuji vám. A17,24 Bóh, jenž jest učinil svět i všecky věci, kteréž v něm sú, ten nebe i země jsa pán, ne v chrámiech rukú udělaných přebývá A17,25 ani rukama lidskýma čten bývá, nepotřebuje nikohéhož, poněvaž on dává všem život i vdechnutie i všecky věci. A17,26 A učinil z jednoho člověka vešken národ lidský, aby přebýval na všie tváři země, zpósobiv ustavené časy a meze přebývanie jich, A17,27 dal jest lidem, aby hledali boha, zdali by se snad jeho přídrželi aneb jej nalezli, kakž koli nenie daleko od jednoho každého z nás. A17,28 Neb v něm živi sme i hýbem se i jsme, jako i některý z vašich mistróv řekl, že jeho i národ sme. A17,29 Protož poněvadž sme národ boží, nemáme se domnievati, by z zlata aneb střiebra aneb z drahého kamenie rytie
