zajisté posláni jsúc od ducha svatého, odjidechu do Selencie a odtud plaviechu se do Kypru. A13,5 A když přijidechu do Salaminy, kázáchu slovo božie v školách židovských a mějiechu s sebú i Jana v posluhování. A13,6 A když zchodichu vešken ostrov až do Pafu, nalezli sú jednoho muže, čarodějníka, falešného proroka, Žida, jemuž jméno bieše Barien, A13,7 jenž bieše s prvním konšelem s Sergiem Pavlem, mužem opatrným. Ten přivolav Barnabáše a Pavla, žádáše slyšeti slovo božie. A13,8 Ale protivieše se jim Elimas čarodějník, neb se tak vykládá jméno jeho, hledaje odvrátiti prvnieho konšela od viery. A13,9 Ale Šavel, jenž i Pavel naplněn sa ducha svatého, zezřev naň A13,10 vece: „Ó, plný všie lsti i všeho falše, synu ďábluov, nepřieteli všie spravedlnosti, nepřestáváš převracovati cest božích pravých? A13,11 A nynie, aj, ruka božie na tě a budeš slep, nevida slunce až do času!“ A ihned spadla naň mrákota a tmy a toče se vókol, hledáše, kto by mu ruky podal. A13,12 Tehda první konšel, když uzřel div ten, uvěřil jest, divě se nad učiněním božím. A13,13 A když do Pafu plavieše se Pavel a ti, ješto s ním biechu, přišli sú do Pergen Pamfilie, ale Jan odšel jest od nich a vrátil se do Jeruzaléma. A13,14 Oni pak přešedše Pergen, přišli sú do Antiochie, Persidie, a všedše do školy v den sobotní, seděli sú. A13,15 A po čtení zákona a prorokóv poslachu kniežata školy k nim řkúce: „Mužie, bratřie, jest li kteraká v vás řeč, napomenutie klidu, povězte!“
A13,16 Tehdy vstav Pavel, rukú uloživ mlčenie, vece: „Mužie izrahelští a jenž se bojíte boha, slyšte! A13,17 Buoh lidu izrahelského vyvolil jest otce našeho a lidu povýšil, když biechu hosté v zemi ejipské. V ruce silné a v rameni vysokém vyvedl je z nie A13,18 a přes čas čtyrydceti let mravy jich trpěl jest na púšti A13,19 a zkaziv sedm národóv v zemi kananejské, losem rozdělil jim zemi jich, jakžto po čtyrech stech a po padesáti letech. A13,20 A potom dal jim súdce až do Samuele proroka. A13,21 A potom žádali sú krále, i dal jim bóh Saule, syna Cis, muže z pokolenie Benjaminova za čtyrydceti let. A13,22 A odstrčiv toho, zbudil jim Davida krále, jemuž i svědectvie vydávaje řekl: Nalezl sem Davida, syna Iese, muže podlé srdce mého, jenž činiti bude všecky vuole mé. A13,23 Z jehož bóh semene podlé zaslíbenie vyvedl Izrahelovi spasitele Ježíše, A13,24 když jest kázal Jan před tváří příštie jeho, křest pokánie všemu lidu izrahelskému. A13,25 Ale když Jan naplnil běh svój, pravieše: Koho mne býti se domnieváte, nejsem já. Ale příde po mně, jehož nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho.“
A13,26 „Mužie, bratřie, synové pokolenie Abrahamova a jenž mezi vámi bojie se boha, vám slovo spasenie tohoto posláno jest. A13,27 Neb ti, jenž přebýváchu v Jeruzalémě, i kniežata jeho tohoto neznavše a hlasóv prorockých, ješto na každú sobotu čtú se, súdivše naplnili sú. A13,28 A žádné viny smrti nenalezše na něm, prosili sú od Piláta, aby ho zabili. A13,29 A když dokonachu všecky věci, kteréž psány biechu o něm, složivše ho s dřeva, položili sú jej v hrobě. A13,30 Ale bóh vzkřiesil jej z mrtvých třetí den, jenž viděn jest za mnoho dnóv A13,31 od těch, ješto spolu vstúpili biechu s ním z Galilee do Jeruzaléma. Kteřížto až dosovad sú svědkové jeho k lidu. A13,32 A my vám zvěstujem to, kteréž k otcóm našim stalo se, zaslíbenie, A13,33 že to bóh naplnil synóm vašim, vzkřiesiv Ježíše, jakož i v žalmu druhém psáno jest: Syn mój jsi ty, já dnes urodil sem tě. A13,34 Ale vzkřiesil jej z mrtvých, aby se již viece nenavracoval v porušenie, takto die, že: „Dám vám svaté věci Davidovy věrné.“ A13,35 Protož i jinde die: Nedáš svatému tvému viděti porušenie. A13,36 David zajisté v svém rodu, když
