bratřie jeho, že by buoh skrze ruce jeho dal jim vyproštěnie, ale oni nerozoměli sú tomu. A7,26 Druhého pak dne ukázal se dvěma, ana se vadíta, i mířieše je ku pokoji řka: Mužie, bratřie ste, proč škodíte jeden druhému? A7,27 Ale ten, jenž bezprávie činieše bližniemu svému, zahnal ho řka: Kto tě ustavil súdcí a kniežetem nad námi? A7,28 Zdali zabiti mě ty chceš, jakos zabil včera Ejipského? A7,29 I utekl jest Mojžieš pro to slovo a učiněn jest hostem v zemi madianské, kdežto zplodil dva syny. A7,30 A když se vyplnilo čtyrydceti let, ukázal se jemu na púšti hory Sina anděl v ohni kře plamenného, A7,31 ale Mojžieš vida divil se vidění tomu. A když přistúpil, aby ohlédal, stal se k němu hlas boží řka: A7,32 Já bóh otcóv tvých, bóh Abrahamóv a bóh Izákóv a bóh Jákobóv. A třasa se Mojžieš, nesmějieše hleděti. A7,33 I řekl jemu bóh: Zzuj třevie s noh tvých, neb miesto, na kterémž stojíš, země svatá jest. A7,34 Vida viďal sem trápenie lidu mého, kterýž jest v Ejiptě, a lkánie jich slyšal sem i sstúpil sem, abych je vysvobodil. A nynie poď, a pošli tě do Ejipta. A7,35 Toho Mojžieše, kteréhož sú zapřeli řkúce: Kto tě ustavil súdcí a kniežetem nad námi?, toho bóh kniežetem a vykupitelem poslal s rukú anděla, jenž se ukázal jemu ve kři. A7,36 Ten vyvedl je čině divy a zázraky v zemi Ejipské a v moři Črveném a na púšti let čtyrydceti. A7,37 Tenť jest Mojžieš, kterýž jest řekl synóm israhelským: Proroka zbudí vám buoh z bratří vašich, jakožto mne poslúchati budete. A7,38 Tentoť jest, kterýž byl v zboru na púšti s andělem, jenž mluvieše jemu na hoře Sina i s otci našimi, jenž vzal slova života, aby dal nám. A7,39 Jehož nechtěli sú poslúchati otcové naši, ale zahnali a odvrátili se srdci svými k Ejiptu, A7,40 řkúce k Aronovi: Udělaj nám bohy, ješto by chodili za námi. Neb Mojžiešovi tomuto, jenž vyvedl nás z země ejipské, nevieme, co se jest stalo jemu. A7,41 I udílali sobě tele v těch dnech a obětovali oběti podobizně a veseléchu se v dieléch rukú svých. A7,42 I obrátil je bóh a dal je, aby slúžili rytieřstvu nebeskému, jakož psáno jest v knihách prorockých: Zdali dary aneb oběti obětovali ste mi čtyrydceti let na púšti, domy izrahelské? A7,43 A přijeli ste stánek Molochóv a hvězdu boha vašeho Remfa podobenstvie, kteréž ste učinili, abyšte se klaněli jemu. I přenesú vás do Babylona.“
A7,44 „Stánek svědectvie byl jest otcóm našim na púšti zpósobil, mluvě k Mojžiešovi, aby jej udělal podlé příkladu, kterýž byl viďal, A7,45 kterýžto přijemše otcové naši, uvedli sú s Jozue u vladařstvie pohanóv, kteréž bóh vyhladil od tváří otcóv našich až do dnóv Davidových, A7,46 jenž nalezl milost před bohem a prosil, aby nalezl stánek bohu Jakobovu, A7,47 a Šalomún udělal jemu dóm. A7,48 Ale převysoký bóh v rukú učiněných domiech nepřebývá, jakož skrze proroka die: A7,49 Nebe mně stolice jest a země podnož noh mých. Který dóm uděláte mně, die hospodin, aneb které miesto odpočinutie mého jest? A7,50 Však ruka má učinila tyto všecky věci. A7,51 Tvrdé šíje a neobřezaných srdcí, vy vdycky duchu svatému protivili ste se jako otcové vaši, tak i vy. A7,52 Kterému z prorokuov neprotivili sú se otcové vaši? A zmordovali sú ty, ješto předpoviedáchu o příští spravedlivého tohoto, jehož vy nynie zrádce a vražedlníci byli ste, A7,53 ješto ste přijali zákon v zpósobení andělském, a neostřiehali ste.“
A7,54 A slyšiece tyto věci, roztrženi biechu v srdcích svých a skřípiechu zuby naň. A7,55 Ale když bieše Štěpán pln ducha svatého, zezřev k nebi, uzřel slávu boží a Ježíše sedícieho na pravicech božích A7,56 i vece: „Aj, vidím nebesa otevřena a syna člověka sedícieho
