L12,13 I vece jemu jeden z zástupu: „Mistře, rci bratru mému, ať rozdělí se mnú dědictvie.“ L12,14 Ale on řekl jest jemu: „Člověče, kto mě jest ustavil súdcí anebo děličem nad vámi.“ L12,15 I řekl jest k nim: „Vizte a varujte se od všelikého lakomstvie, neb ne v hojnosti jednoho každého život jeho jest z těch věcí, jimiž vládne.“ L12,16 I povědě k nim podobenstvie řka: „Člověka jednoho bohatého hojné užitky pole přinesla. L12,17 I mysléše v sobě řka: Co učiním, že nemám, kam bych shromaždil užitky mé? L12,18 I řekl jest: Toto učiním, zruším stodoly mé a většie učiním a tu shromaždím všecky věci, kteréž sú mi se urodily, i dobré věci mé. L12,19 A diem duši mé: Duše, máš mnoho dobrého složeného na mnohá léta, odpočívaj, jez, pí a hoduj. L12,20 I řekl jemu buoh: Blázne, této noci duše tvé požádaji od tebe a kterés věci shromaždil, čie budú? L12,21 Tak jest, ktož sobě hromaždí a nenie v bohu bohatý.“ L12,22 I řekl jest k učedlníkóm svým: „Protož pravím vám, neroďte pečlivi býti dušemi vašimi, co byste jedli, ani tělu vašemu, več byšte se obláčili? L12,23 Duše většie jest nežli pokrm a tělo většie nežli oděv. L12,24 Znamenajte havrany, žeť nesejí ani žnú, jimžto nenie pivnice ani stodoly, a buoh krmi je čím. Viece vy větčie vzácnosti ste nad ně! L12,25 Kto z vás pomyslé, muož přidati k postavě své loket jeden? L12,26 Poněvaž tehdy ani což najmenšie jest, nemuožete, což o jiných věcech pečlivi ste. L12,27 Znamenajte kvietie, kterak rostú, nedělají ani přadú, a pravím vám, že i Šalomún ve všie slávě své neodieváše se jako jeden z těchto. L12,28 A poněvaž seno, kteréž dnes na poli jest, a zajtra v pec vrženo bývá, buoh tak odievá, čím viece vás, malé viery. L12,29 I vy neroďte pečovati, co byšte jedli aneb co byste pili, a neroďte se u vysoko pozdvihati, L12,30 neb těch všech věcí národové světa hledají. A otec váš vie, že těch věcí potřebujete, L12,31 ale však hledajte najprvé královstvie božieho a tyto všecky věci přidány budú vám.“
L12,32 „Neroďte se báti, maličké stádce, nebť se jest slíbilo otci vašemu královstvie. L12,33 Prodávajte, kterýmiž věcmi vládnete, a dávajte almužnu, dělajte sobě pytlíky, kteříž nevetšejí poklad, jenž nehyne v nebesiech, kamžto zloděj nepřibližuje se ani mol porušuje. L12,34 Neb kde jest poklad váš, tu i srdce vaše bude. L12,35 Buďte bedra vaše přepásaná a lucerny hořície v rukú vašich L12,36 a vy podobni lidem čakajícím pána svého, kdyby se vrátil s svadby, aby když by přišel a potlúkl, ihned otevřeli jemu. L12,37 Blahoslavené sluhy ty, kteréž přijde pán nalezne, ani tak bdie. Věrně pravím vám, že přepáše se, káže jim siesti, a jda bude jim slúžiti. L12,38 A příde li v druhé bděnie a pakli v třetie bděnie příde, a tak nalezne blahoslavené sú sluhy ty. L12,39 Ale toto vězte, že by věďal hospodář, v kterú by hodinu zloděj přišel, bděl by zajisté a nedopustil by podkopati domu svého. L12,40 I vy buďte hotovi, neb v kterú hodinu nenadějete se, syn člověka přijde. L12,41 I vece jemu Petr: Pane, k nám li pravíš toto podobenstvie, čili ke všem? L12,42 I řekl jest pán: „Kto jest věrný vladař, jehož jest ustavil pán nad čeledí svú, aby dal jim v čas mieru pšenice. L12,43 Blahoslavený sluha ten, kteréhož když přijde pán, nalezne, an tak činí. L12,44 Jistě pravím vám, že nade všemi věcmi, kterýmiž vládne, ustaví jeho. L12,45 A pakli die sluha ten v srdci svém: „Pomeškáť pán mój přijíti a počne bíti pacholky a děvky a jiesti a píti a opíjeti se, L12,46 přijde pán sluhy toho v den, kterýž se nenaděje, a v hodinu, kterúž nevie. A rozdělí jej a stránku
