a tak přišla říše do Řekuov a byla tu až do Velikého césaře Karla, ješto po něm ten Karel Veliký přivedl římské královstvie zase do Říma a na německé země, jakož ještě jest tak, jakož já chci a budu praviti za toho césaře Karla. A když ten césař Konstantinus zjednal, ten jed k tomu papeži to tak veliké zbožie a bohatstvie rozdal a to mu všecko utvrdil dobře svými listy a pečetmi, jakož on najlépe uměl, ty listy i jiní listové, ješto Helena a césař sobě psali o vieře, ti stojie slovo ot slova psáni v jiných kníhách Vincenciových řečených Speculum historialecizojazyčný text.
XXXVIII. césař
A když ten papež byl tak bohat, i zjevil se jest anděl nad městem Římem a řka: „Již jest jed požehnán a rozlit mezi kněžstvo, a tak [pro]text doplněný editorem[123]doplněno podle rkp. A to bohatstvie vezmú pýchu a svú vuoli a skrze to bohatstvie nebudú světí viec bývati, jakož dřieve.“ Ten Konstantinus udělal mnoho kosteluov a psal všem kniežatóm, aby dělali vieru křesťanskú. A umřel svatý, šťasten a zbožen, jsa po božím narození tři sta a čtyrydcet let.
Konstantinus, dřieve řečeného Konstantina syn, kraloval [s]text doplněný editorem[124]doplněno podle rkp. A a prvotisku svým bratrem s Konstantinem XXIII let. Ti bratři vadili se spolu tak velmi, že říše a římská moc velmi doluov šla. Naposledy Konstantinus obdržal sám říši a byl uprvé dobrý křesťan. Ale když je ciesařem byl, byl jest arianus, to jest nevěřící, a na mnoho kusiech křesťanské viery. Hubil a mordoval křesťanstvo po všem světě, ješto jeho otec Konstantinus byl vzdvihl vzhóru a rozplodil s velikú ctí. A von zabil Dalmaciovi jeho otce. I bál se Julianus, toho Dalmacia bratr, aby také zabit nebyl, neb je byl mnoho učinil proti césaři. I učiniv se mnichem, i jel skrze mnohé země strachuje se a kryje se. Pak se uděla čarodějníkem a nauči se čarovati, aby čerty zaklínal. Potom pak Julianus svrhl [s]text doplněný editorem[125]doplněno podle rkp. A a prvotisku sebe zákon, jakož je byl licoměrník, i dal se čertu a zapřel křesťanské viery proti čertu, aby mu pomohl, aby césařem byl. A tak se sta, když césař Konstantinus jednu chvíli jel a hubě křesťanstvo, i zechce mu se na potřebu. A když sed, chtě tu potřebu učiniti tak, že z něho vyplynuchu střeva a on umřel. A pak Julianus svými čáry
