prosichu krále za milost, a tak dachu jemu IIII tisíce hřiven střiebra a tiem jich pokáza.
Přemohl XV hrabí
Potom spikli se jest v hromadu XV hrabí v Švábiech, a to byli tito: ten z Muntfegrt, z Hensenštýnu, z Wirtemberga, z Tokynberga a jiní jich přátelé. Chystali se na to, kterak by mohli toho krále vyhnati aneb zabiti. A když to král zvědě, ihned těže vojensky na ty hrabie i přemože je všecky. A zahubi a spáli jim jich země, až právě ti hrabie a páni musili králi přiséci, aby věčně byli říše prázdni a pomocni. A by potom dobrý pokoj od Lampart až dolóv po Rýn až do Družichu. Ten Rudolf činil mnoho bojóv a dobrého, že sú o něm veliké knihy udělány, ale toho já nechám pro ukrácenie řeči. Kterak jest to ctný byl, avšak jest nikdy v Římě nebyl, aby tam byl césařem. I tázali ho často páni, proč by nechtěl do Říma jeti a sobě nedokonal césařstvie. I povědě jim jedniem příkladem a řka: „Bylo mnoho zvieřat pozváno před jednu horu kromě lišky. Ta osta před horú. A jiná všecka zvieřata jidechu do té hory a liška napřed vždy jich čekala, skoro li zvieřata zase z té hory pójdú. I vráti se jich velmi málo zase, proto liška nechtěla do hory.“ A tak dal pánóm rozum, že před ním mnozí králi jezdili přes hory do Vlach, ješto sú tam ostali. A proto nechtěl on do Vlach ani do Říma.
Blýskanie
Ten král držal statečně své královstvie a uděla dobrý pokoj v německých zemiech. On byl pokorný pán, a proto on zplácel na sobě své kabáty aneb rúcho na vojně. A jede v tom pláceném rúše před své služebníky. Najprvé to jedno učinil proto, aby jeho služebníci též činili, neb se dřieve každý styděl, od té chvíle již jest obecno. A když XVII let kraloval, i jede do Framfurta a chtěl svého syna, knieže rakúské, králem učiniti. Toho kniežata nechtěli dopustiti. I jede do Štraspurka a byl nemocen. To znamena na sobě a požehna měšťany, své rytieře a panoše a služebníky a jede do Špýry.
