zemí okolo. A tak se všemi se spřieznil a upokojil se, že byl tady okolo dobrý pokoj. Potom pak byl Boecius, najmocnější mistr v Římě, omluven k Dětřichovi z Berúna pro to a řkúc, kterak by on tajně jednal a Dětřicha chtěl zbaviti královstvie. A proto jej Dětřich jal i vloži jej podlé Passay v Lampartech na jeden hrad u vězení. A v ty časy, jako Boecius u vězení jsa u veliké tesknosti, udělal jedny kniehy sobě a jiným smutným lidem k utěšení.
Boecius udělal mnohé dobré kniehy
Po něm řiekají Boecius De consolacione philozophiecizojazyčný text. A pravie v těch kníhách, kterak světské zbožie a čest nic nenie a jest minulá věc a kak by po ní lidé neměli státi ani jie žádati, ani po ni smutni býti, když by ji ztratil, ani se má radovati, když jé dobude. Tak ten Boecius udělal mnohé kniehy o vězení a druhé přeložil z řeckého jazyku latině, jako veliký mistr Aristotileš byl udělal. Pak potom po mnoho letech byl Justinus césařem a měl velikú snažnost a žádost k tomu, aby ty, ktož sú v kacéřské vieře, je přitiskl k tomu a je vobrátil a navedl na pravú vieru. To bylo protivno Dětřichovi velmi, neb je sám také v té nepravé vieře stál a bral jim jich kostely. A ten dobrý césař kázal je světiti a zdělal jim křesťanské kostely. A proto Dětřich z Berúna poslal k césaři do Konstantinanápule, neb je ten césař také neměl pravé viery. A k papeži Johanesovi vzkáza a mu tak, aby těm ariánóm, totižto kacieřóm, jich kostely zase vrátil a jich u pokoji nechal, aneb by tu chtěl zemi zahladiti Italí a všecky křesťany zbíti. A kak to césař s velikú núzí učinil, jako papež a jiní poslové něco se zmeškali na cestě, a skrze to se rozhněva Dětřich z Berúna a kázal toho Boecia a jiné vězně v tom hněvě stínati.
Papež umřel hladem
Potom přijel papež a jiní poslové k Dětřichovi do Říma a praviec mu, kterak césař uslyšal v jich prozbách a kterak jim velikú čest učinil. I by toho protivno Dětřichovi, že papeži taká se čest stala, i vze papeže toho a jiné posly i vsadi je do vězenie a necha jich u vězení hladem zemřieti.
