jednoho obra pochován život. Ten měl jednu ránu v svém životě, ta byla puol páty nohy veliká, a jeho života hrob převýšil vysoké zdi. A nalezli mu jednu lucernu v hlavách hořící a té nemohl žádný uhasiti ani dýmaním, ani vodú. I uděla jeden dieru rafijí v ni a ten plamen ihned, jakž ho povětří dojde tú dierú, ihned zhasne. Na toho obra hrobu stálo psáno: „Teď leží Palas, Evandróv syn, ješto toho rytieře kopie jeho zabilo tak řečeného Turnes.“ Ten césař jel do Cách a do Uher a doby mnoho měst. A přemože dva krále, že se s ním smluvichu po jeho vóli, neb sú byli dřieve proti němu mnoho zavinili.
Ten césař nedal nic žádnému
Ten jistý césař pojal jednoho hrabie dceru z Pitanie sobě za manželku a měl svatbu v Mohuci. A také přišlo velmi mnoho pišcóv a hudcóv a heroltóv a rozličných těch kratochvilných lidí. I káza jim všem césař pryč jíti a neda jim ani na dvór, ani ztravy. V ty časy krikovali se třie spolu, jako všichni třie byli voleni papeži. I jide ten césař do Říma a sadiv všecky tři a uděla jiného papežem. A když ten césař nemocen byl, i uděla svého syna Hendricha, ješto ještě dietětem byl, římským králem s povolením kniežetským a s jich vólí. I umře po božím narození léta Mho LXVIho.
LXXXX. césař
Hendrich, toho syn, Čtvrtý kraloval XLIX let. Za těch časóv byla jiezda přes moře a by dobyt Boží hrob. Toho vojska byli hajtmanové knieže lutrinské a ten hrabie z Belzens a hrabie z Flander a hrabie od svatého Jiljí a jiných mnoho pánóv velikých. Tu jízdu učinichu lidé sami od sebe a také, že Urbanus, papež, Druhý navedl, aby bylo toho lidu viece než sto tisícóv. Mezi nimi byli biskupie, kněžie, mnišie a rozliční lidé ze všech zemí z křesťanstvie. A kakž jich mnoho bylo, avšak mezi nimi žádného sváru nebylo, a což jednomu bylo libo, to i druhému. Tak neměli žádného nedostatku mezi sebú ani moru, jakož Buoh tomu ráčil, aby pohané byli zahnáni na všecky strany z Svaté země. I osadichu Jeruzalém a jiná města tady
