i pravili mu lékaři a řkúc: „Spracuješ se velmi, že tvój život toho dlúho nesnese.“ I jede z Špýru do Štraspurka a chtě tu odpočinúti a vesel pobyti se paniemi. A když tu byli něco drahně dní, v Štraspurce v dvoře toho pána z Ochsenštejna, i by nemocen a zby smysla. A umře bez skrušenie a bez spovědi po božím narození MCCCXLI. léto. A jiná kniežata z Rakús a také ten kněz Lipolt z Rakús zemřeli bez dětí.
Dvojice mezi kněžími
Pak papež řečený Johanes, ješto toho césaře klel, umřel v Avioně. A byl Benediktus XIItý papež po něm. Ten chtěl rád césaře z kledby propustiti a s ním se smluviti. I nechtěli kardinálové a král franský k tomu povoliti nechtěl, neb se stýskalo franskému proto, že se nad ním psal. Pak papež Benediktus umřel. A po něm byl Klemens Šestý. Ten byl bohatý a pyšný člověk, on chtěl nad césařem i nade vším světem pánem býti. A když césař naň se neobrátil a jeho poslušen nebyl tak, jakož on chtěl, i je se kléti césaře viece než jeho předci. A když ta dvojice dlúho trvala mezi césařem a mezi papežem, i uloži to papež s některými korfešty, aby volili jiného césaře, a řka: „Neb je tento césař kacéř a nenie křesťan.“ I přikáza papež korfeštóm a položi jim cíl, aby do té chvíle vždy volili jiného césaře, a řka: „Neb je tento césař kacieř“. Neb by on chtěl jiného krále voliti a na korfešty a toho těžce pomstiti. Tomu přikázaní biechu korfeštové poslušni a bojiece se papeže kromě biskupa mohuckého, a proto papež odjal mu biskupstvie a da jednomu z Nasove. Jiní korfeštové sjedechu se v hromadu u Framfurtě a nalezechu to pravým právem, že říše prázdna jest, neb césař před mnoho lety skrze své činy měl zbaven býti říše.
Král Karel byl volen od biskupóv
A volichu krále Karla, syna krále českého, římským králem a za césařova Ludvíkova zdravie. Co zbožie korfeštóm za to volenie bylo dáno, to se dobře shledá na onom světě. Avšak král Karel nedržel říše, dokud césař živ byl, ani ten z Nasove biskupstvie, dokud je byl biskup živ. To volenie se stalo po božím narození MCCCXLVI let. Potom pak svolal césař Ludvík všecka města a pány na Rýně, Šváby, Fraňky, ty z Špýry, a je se jich tázati, jeho li chtie za césaře mieti, čili krále,
