římskému césaři nechtěli podrobeni býti. Když to Židé zvěděchu, že tě dvě kniežetě, Vespezianus a jeho syn Titus, táhnú s velikým lidem, ihned se sběhli všickni Židé země do toho města Jeruzaléma a posadichu se v branách. Ale Vespezianus a Titus oblehli město. Zatiem přijidechu noviny Vespezianovi, že by césař umřel a že by on byl césařem volen. I necha tu svého lidu a syna Tita před Jeruzalémem s lidem ležeti a sám jede do Říma a by césařem. A tak šlechetný a tak statečný, že naň všichni lidé laskavi byli, a své všecky nepřátely přemohl dobrotú.
Jeruzalém byl zbořen
Mezi tiem ležel Titus před Jeruzalémem a byl tak veliký hlad v Jeruzalémě, že mátě svému dietěti z ust pokrm brala a sama jedla a dietěti dala hladem mřieti. A jedli sú také mrchu, ješto na cestě ležela, a kočky a myši a své třevie a pásy a což od kóže bylo a což v koniciech nalezli hnoje, to vše sú jedli. A ktož kolivěk mohl, ten druhému špíži pobral a běhali mladí lidé po městě, a z kterého domu viděli dým, an se kúří, ten sú vybili, a což tu špíže nalezli, to vše pobrali. Tak se stalo jednoho dne, že jedna paní, jakož jí byl muž zabit, ta měla jedno děťátko velmi pěkné. I vece k nim, k jiným paniem, tak žalujíc: „Jest dnes čtvrtý den, ješto sem já kusa nejedla.“ A řekla k svému děťátku: „Ach, mé milé děťátko, již mě nepřietelé zabijí a ty budeš ztraceno a zahyneš. Lépe jest, že já tě sním a svój život zachovám. A buď dnes mój pokrm, ješto o nás tato žalost bude pravena potom.“ A tak mluvieci, i vza to děťátko i zabila je. A je se ho vařiti. Uzřevše dým ti mladí lidé z toho domu, jako po městě běhali berúc špíži bezděky, an vycházie dým od té vdovy, běževše i vyrazie dveře a řkúc k ní: „Přines nám tu špíži, kterúž sobě vaříš.“ Šedši paní, i přinese toho puol děťátka a řkúc: „Vezměte tu polovici sobě, jáť sem ho puol snědla a toť je bylo mé vlastnie dietě. Když sem já je musila pro hlad jiesti a s velikú žalostí, jeztež také.“ A když tu žalost uzřechu, lečechu se všickni a běžiechu pryč z toho domu. Ihned těch novin plno město bylo Jeruzalém a ihned se velmi lečechu najmúdřejší, jako tu byli, i jidechu v radu a řkúc: „Kterak chcme učiniti?“ I vece jedna polovice: „Zbíme se sami.“ Toho druhá strana odradila.
