přestúpila s jedniem biskupem z Forcele, neb je s ním byla velmi letná a ochotná, neb oni milostivě sebú nakládali. Toho se zpravi ona, že ani césařová, jakož jest XII let s ním byla, ani jiného žádného muže ženú nikdy nebyla a že jest ještě čistú pannú. A toho takto dovedla: vzemši na se bielú košili, i jide do velikého ohně, a oheň jie nic neuškodi tak, že z něho beze všie poškvrny vynide. A učinivši to, nerodi se zase k svému muži vrátiti, i jide do kláštera tak řečeného Andelo, biskupství v Štraspurce, jako jej jest znova udělal, a nada jej velikým zbožím. A umře v tom klášteře, jsúci svatá a veliké divy činieci. A ještě té césařové na každé léto světí a pamatují její den. A když ten césař Karel uzře, že se stratil všem pánóm tak, že naň netbali, jako dřieve pověděno, i vzda césařstvie a by potom rok živ. Pak umřel po tom roce.
LXXX. césař
Arnolf, dřieve řečeného Karla bratra syn, kraloval XII let. Ten byl velmi mocný a držel vlaské a německé země a Frankrich. Za těch časóv vadila se dva papeže o papežstvie. I jede do Říma a ssadi jednoho papeže a zahnal jej pryč a druhého ostavil. Pak ihned potom byl nemocen a nemože mu žádné lékařstvie spomoci tak, že jej vši do smrti ujedly po božím narození IX set let.
Kzelšaft z Uher byl
Za těch časóv byli velmi zlí lidé v Uhřiech. A když sú zvěděli, že césař umřel, i zdvižechu se z Uher veliký lid, udělavše kzelšaft. I táhli do Švábóv a do Bavor a tady okolo po těch krajinách a zemiech i zkazili a zbořili mnoho měst a vsí a kostelóv. A což jsú jeli, dietě, ženy, muže, vše zabili. A pili krev lidskú proto, aby se jich lidé viece báli a lekali, také proto, aby se lidé tiem méně proti nim posadili. I bojoval s nimi potom psaný césař a tak se s nimi bil, že mnoho s obú stran zabito bylo, avšak césař ztratil. Pak ti Uhři, ten kzelšaft, činili mnohem větší škodu v německých zemiech a vlaských. Pak smluvivše se páni spolu a zemené, i zbichu ty Uhry a ten kzelšaft.
