von v Pamberce udělal a mnoho kostelóv, i přijide jemu k libosti papež Benediktus a světi sám kostel, jakož césař byl udělal v německých zemiech.
Jednu chvíli ten král chtěl býti kanovník
Jednu chvíli přijel ten césař do Štraspurka, ješto byl ještě králem. I slíbi se jemu řád a řehola kanovničie v Matky boží v klášteře tak dobře, že on sám bratrstva s kanovníky a řeholy žádal držeti, neb sú byli tu urození hrabie, páni, rytieři, panoše, tu své děti měli, avšak pokorný a svatý život vedli zpievaním, čtením u božím domu. Toho jemu odradichu kniežata římská a řkúc: „Nemóžeš toho učiniti, poškvrnil by říši, ješto by ji držal u velikém nepokoji.“ Když již sám nemohl ostati s kanovníky, i uděla svého jednoho bohatého přietele v tom kuoře v Štraspurce, toho udělal a zjednal, aby opět jeden z přátelských zaň zpieval a četl v kuoře na césařově miestě. A proto slóve ještě kanovnictvo, ktož jest na tom miestě královo miesto drží anebo přátelské, vždy na tom miestě má vždy zpievati a čísti s jinými v kóře kanovníky. Ten césař Hendrich a králová jeho vedli svatý život tak, že jsta oba svatá a jich den slavně světie na mnoho miestech v křesťanství. Pak umřel po božím narození tisíc a XXIIII let a byl v Pomberce zchován v tom kostele, jako jej byl udělal. Po jeho smrti byli se svadili těch VII korfeštóv, že říše tak stala II létě, že žádného nevolili. Avšak naposledy zvolichu Kundráta, knieže z Fraňkóv.
LXXXVIII. césař
Kunrát, druhé knieže z Francóv, to z Rýna, kraloval XV let. A učini dobrý pokoj v césařství. A on založi to město Špýru a to biskupstvie poče dělati, ale to dokonal po něm jeho náměstek. Umřel po božím narození po MXXXVIII let.
O jednom obru
Henrich Třetí, dřieve řečené dcery muž, kraloval XVII let. Za těch časóv byl
