podrobil v službu a v daň sobě, i jel zase do Babylonie. A tu přijeli k němu poslové ze všeho světa na né straně moře. A kdežkolivěk Alexander bojoval a dobýval na vschod od slunce, však sú se ho jiné země bály na západ slunce. A proto ze všeho světa poselstvie k němu přijelo, dávajíc mu klénoty a rozličné dary jako svému pánu.
Pak Alexander umřel
V ty časy Alexandrovo knieže jedno proti Alexandrovi mnoho učinil tajně, dokudž je Alexander vně z země byl. A proto se je to knieže velmi bálo. Umyslil a ukládal vždy, kterak by mohl Alexandra jedem umořiti. I uloži to s svým synem řečeným Jolus, neb ten byl Alexandrovým šenkem a miloval jej a věřil mu velmi, a tak ten jistý Jolus dal Alexandrovi jed píti. A ihned Alexander pozna a zkriče a by velmi smuten i znamena to dobře, že musí pro to umřieti. I obesla svá všechna kniežata a služebníky a prosil jich, napomínaje jich, aby spolu pokojně bydlili. I káza sobě připraviti, což slušie k pohřebu, a rozděli své královstvie a césařstvie mezi svých dvanácte kniežat. A tak mluvě, vystúpi z něho duše. A byl XXXII let stár a kraloval XII let a v těch letech vešken svět přemohl.
O Alexandrových budúcích
Tak po Alexandrově smrti krikovalo se těch XII kniežat tak, že mezi sebú hubili sami se najprvé a potom své všechny pomocníky, krikujíce se o césařstvie, a tak někteří byli mezi nimi vyhnáni a jedno čtyřie ostali. A ti rozdělili mezi se ta všecka královstvie země, a tak Ptolomeus byl králem v Ejiptě, pak Filipus, Alexandruov bratr, byl králem v Macedoní. Pak Solentus, ten kraloval v té zemi Syria a v Babyloně, pak Anchigonus, ten měl to královstvie Frygia a Isaia , a tak jsú obsedli těch čtvero královstvie a césařstvie v světě, ješto Alexander to všecko držal. Potom dřieve řečeném Ptolomeovi to stálo tak do té chvíle, až ti z Říma měli prvnieho césaře. A byli v Ejiptě pořád tito potom psaní králi: Filadelfes, Eurgretes, Sacher, Alexander z Fistan, Dionysius a Kleopatra. V ty časy šlo Římanóm vzhóru na moci
