jest štědrý a milostivý a velmi pokorný. Jednu chvíli byl ten césař v jednom velikém městě řečeném Tesalonita. I učinichu veliký rumor v tom městě tak, že jeho rytieřóv a panoší a jeho velmi milí rytieři zbiti byli. A proto se césař rozhněvav, i vydal na ně v tom hněvu ortel a by ty měšťany v tom městě vinné i nevinné všecky zbíti káza. A tak jich bylo zabito V tisíc člověkóv.
O svatém Ambroži
Potom jel césař do Melána. A když chtěl do kostela jíti, i šel proti němu svatý Ambrož, jakož biskupem byl v Meláně, a nechtěl ho do kostela pustiti řka: „Ó, ty césaři, neznáš ty nic těch svých velikých hřiechóv a svého zlého skutku, jakos v svém hněvě učinil. S těmi li chceš svaté božie tělo a svatú boží krev přijieti v svá usta, ješto z nich jest ten ortel vydán a rozkázán, ješto skrze to mnoho nevinné krve prolito jest? Protož jdi pryč a opět neupadneš u větčie hřiechy.“ To tresktánie trpěl césař milostivě a šel zase domuov s velikým lkáním a pláčem. A když tak dlúho v tom smutku byl, otáza ho jeden rytieř jeho řečený Rufinus, která by to věc byla, ješto by on při ní velikú žalost měl a smutek. Odpovědě césař a řka: „Ty nevieš mého velikého nedostatku. Kostel ten jest odevřien chudému i bohatému, a mně pohřiechu nic.“ To césař vece sotně skrze veliký pláč a lkánie. I vece Rufinus: „Chceš li, já puojdu k svatému Ambroži, aby tě zprostil z těch okovóv, jakož tě jimi okoval, ať tě té kledby zbaví a rozhřeší.“ Otpovědě césař: „Nemóžeš ty toho zjednati ani mieti na svatém Ambroži, neb se on césařské moci nebojí, by on ke mně proto přišel a božie skutky proto opustil.“ I slíbi mu Rufinus a řka: „Měj se dobře, já to chci zjednati.“ A tak jide Rufinus k svatému Ambroži i je se za césaře prositi, kterak on za ním jde pokorně a nábožně. Vece svatý Ambrož: „Já tobě pravím, že já mu zapoviedám, aby do mého kostela nechodil.“ A když to Rufinus césaři povědě, i vece césař: „Já chci sám k němu jíti, aby mě dobře v mú tvář udeřil, neb sem toho hoden a toho sem dobře zaslúžil.“ I přijide sám a je se prositi svatého Ambrože, aby jej rozvázal a rozhřešil té veliké kletby. I vece svatý Ambrož: „Kakés ty utrpení měl za své hřiechy?“ I vece césař: „Jaké ty
