skrze hlad a mor a rozličné věci. Ale po druhém kzelšaftu, jako byl po X letech do Elzas přitáhl, a bylo lidí viece než dřieve v tom kzelšaftu. A leželi dole než dřevní kzešaft v těch krajinách. A kak sú kolivěk tu veliké škody činili, však sú byli šťastní lidé, že po nich tak dobrá léta byla mnoho let, že bylo lacino víno a chléb i jiné všecko, že se mnohým lidem stýskalo, [že]text doplněný editorem[294]doplněno podle rkp. A a prvotisku tak lacino bylo. Pak o jiném kzelšaftě bude praveno u páté kapitole potom.
Hojnost
Toho léta, jako četli od narození božieho MCCCLXVIIII let, i zpomenul césař na tu žalobu, jako mu papež Urbanus byl žaloval na toho pána melánského, jakož jest o tom dřieve praveno. A také chtěl rád Lamparty přitisknúti, pod říši připraviti, neb k říši slušie. A proto táhl césař s velikým lidem z Čech. A k tomu dali mu z Štraspurka a jiná města říská a svobodná mnoho lidí a kopie, s těmi se všemi lidmi táhl césař do Lampart. Najprvé na pány melánské a řka: „Ta země slušie k říši, jakož jest.“ A že césaři ve mnoho letech žádné dani nedali ani kterého užitka, a proto on chtěl ty pány z Melána saditi a v zemi se uvázati a jiného úředníka poslati tam, ješto by mu počty činili na každé léto, a činili to, což by on rozkázal. A póžitky z Lampart a z jiných měst, vše chtěl bráti sám. Mezi tiem páni melánští opatřili svá města a tvrze i vecechu a řkúc: „Netřeba plakati, že my jemu chceme Lamparty dáti, až se toho nenaděje, aby měl s námi, doniž živ, váleti. Avšak se k tomu rádi chcme znáti, že sme úředníci říše v Lampartech. A jest li, že césař od nás chce službu mieti, chcme mu dáti rytieřóv a panoší mnoho, ješto jemu budú slúžiti naším kázaním. Pakli chce na nás zbožie mieti.“ A tak ležal v té zemi lampartské od Veliké noci až do svatého Michala. A činili mnoho šturmóv k tvrzem a k městóm, avšak žádného nedobyli.
Zbožie přemohlo césaře
Mezi tiem byl veliký rumor v césařově vojště a vza veliké zbožie od těch pánóv z Melána a od těch z Berúna a ot jiných lampertských pánóv a měst. A s tiem táhl zase domóv. A když to papež Urbanus zvědě, že césař dal se umluviti pro zbožie a že těch pánóv z Melána nevyhnal, jakož je byl papeži slíbil, i byl papež hněviv a zmienil, že to chce učiniti a zjednati s korfešty, že césař
