a že se proti jejie vóli stalo.“ A to mluvieci s velikým pláčem, vyněmši nóž z podpláštie, i udeři se jím proti srdci v svój život, že ihned svinuvši se i umře. Tu biechu jejie přietelé a jiní všichni lidé v městě tak velmi zamúceni a rozhněváni, že ihned toho krále a jeho syna, ješto té poctivé paní násilé učinil, vyhnali z Říma i s jich se vším pokolením. I vecechu ti z Říma: „My nechcme viece žádného krále ani pána jmieti nad sebú, neb oni mnoho své vóle a své pýchy ukazují a vedú nad námi a nad našimi ženami a nad našimi dětmi.“ A tak sešli ti králi v Římě, ješto jich VII pořád bylo a ješto kralovali puol třetieho sta let od počátku toho města Říma.
O radě a o hétmanu v Římě
Potom, když Římené svého krále a pána ven vyhnali, jakož sem dřieve pověděl a také dobře podobné bylo, i udělali mezi sebú na každé léto dva mistry a radu, ješto by město a tu zemi zpravovali a jednali. A svolovali k tomu, k té radě a k těm mistróm, najurozenějšie a najšlechetnějšie, ješto se všem zdálo. Ale těm jistým mistróm a té radě viece nedali moci než do roka proto, aby pyšní nebyli, že tak ktož je dlúho v úřadě, rád bývá pyšný. Také činili dva mistry proto, ač by jeden chtěl přestúpiti a nespravedlivě činiti, aby mu toho druhý bránil a dost silen proti němu byl. V ty časy, ješto Římené měli krále, byla jich moc sotně za čtyři míle od města. Ale když sú oni miesto krále zvolili sobě dva mistry a radu z obecních lidí, ti byli tak dobří a stateční, že vzeli tak velikú pilnost a snažnost a obecné dobré toho města a té země, že sú oni těmi mistry a těmi hétmany vešken svět přemohli a připravili pod svú moc. A tak panovali všemu světu Římené [s]text doplněný editorem svými mistry a s hajtmany a svú dobrú radú CCCC let a XL let. A dvorně jich moc šla vzhóru. A potom, když sú oni krále a césaře opět měli, opět jim sešlo na jich moci doluov den ote dne, až jich moc již malá jest, tak sem to já shledal.
Římené nejsú již mocní jako prvé
A šacuji já ty z Štraspurka aneb ty z Kolína tak mocné jako ty z Říma
