po tobě píti.“
Ten z Štraspurka byl otráven
Lékař pi napřed a král pi po něm. A ihned [lékař]text doplněný editorem[282]doplněno podle rkp. A a prvotisku zbledě a umře třetí den a král oteče a by velmi nemocen. A když král Kunter na smrti ležal, i zjedna to markrabie bramburský, že Karel da Kunterovi XII tisíc hřiven střiebra a dvě městě v Durynciech, že mu své volenie vzdal a odřekl se jeho. To sotně zjednachu a řkúc, kakžkolivěk byl smrtedlně nemocen. Potom po jednom měsíci umře ten Kunter a byl u Frankfurtě schován. A by Karel proti němu. A kakž koli jeho nepřietel byl, však je činil, jako by mu ho velmi líto bylo.
Mor a židovské pálenie
V ty časy, jako četli od božieho narozenie MCCCXLVIIII let, byl mor velmi veliký po všem světě, jako je kdy předtiem anebo do siež doby byl. Ten mor šel s jednoho konce světa až na nu stranu moře na druhý konec světa a na síž stranu moře v křesťanství i všudy u pohanství. Avšak v německých zemiech byl najmenší, avšak umřelo v Štraspurce XVI tisíc člověkóv, a proto byli Židé zpáleni po všem světě. Pak potom byli nastali mrskači a tak se byli rozmohli, že papež a král Karel sotně je toho odvedli. O tom moru bude potom pilnějie pověděno v páté kapitole těchto kníh. A když král Karel své nepřátely byl přemohl a jel vždy z jednoho města do druhého a byl přijat všudy jako král. A byl se tak velmi ztrávil pro tu říši, že v mnohých městech hospodáři nechtěli mu věřiti, leč by jim základy dobré zastavil neb rukojmie. Potom jede do své země do Čech, vza zemskú berni a vyplati ode pánóv města a jiné zbožie, jako jeho otec byl rozzastavoval, a řka: „Vy ste vydrželi dávno svú jistinu, protoť vám úplně všeho dáti nechci.“ A tak se smluvichu páni s ním po jeho vóli. Pak potom jel do měst na Rýn. I bylo tak mnoho nového cla zamyšleno, že těm okolo kupcóm, jako kupčie po Rýnu, se stýskalo, že pro to clo své kupectvie nevedli. I steště se těm z Štraspurka, nebo někteří jich měštěné měli jich mnoho kupectvie, ješto jim po Rýně šlo. Pro ta cla zabichu a zamčechu Rýn kolím a řetězy železnými, že žádný nemohl ani nahoru, ani dolóv po Rýnu. A když ten Rýn byl zamčen puol druhého léta a páni uzřevše to, že jim ani nové, ani staré clo jde, i smluvichu se s nimi z Štraspurka
