čtyři tisíce let a sto LXIII léta a pak před božím narozením tisíc a XXX let.
O králi Šalomúnovi
Pak král Šalomún kraloval XL let nade všemi německými zeměmi a židovskými. Jednu chvíli zjevil se jemu Buoh v jeho spaní i vece k němu: „Co chceš, Šalomúne, ať tobě dám?“ I vece Šalomún: „Bože, jáť sem králem udělán a k tomu sem dietě. A proto tebe prosím za múdrost, abych tvój lid uměl súditi a jej jednati a držeti.“ I vece k němu Buoh: „Když ty nežádáš světské chvály, než múdrosti pro muoj lid, a proto chci já tobě dáti dlúhé zdravie a bohatstvie a vítězstvie nad tvými nepřátely a múdrost, doniž budeš bydliti a nepřestúpíš mého přikázanie.“ A tak ten král Šalomún byl najmúdřejší člověk, ješto před ním nikdy tak múdrého nebylo ani po něm kdy bude.
O krále Šalomúnově ztravě a nákladu pyšném
Potom měl král Šalomún súd se dvěma prázdnýma ženoma o dietě, jakož se přely o ně. I vece k nim: Rozřežme to dietě a dajte každé polovici. I vece ta, jako jejie dietě bylo: „Dajte jí všecko, jáť jeho radějši chci býti prázdna.“ A tak král poznal i vráti mateři jejie dietě zase. A ten král Šalomún byl tak bohatý a tak mocný, že musil na každý den jmieti čeledi své XX strychóv bielého chleba a LXX strychóv režného chleba, X voluov a XX skota a sto skopcuov a zvěřiny a ryb a ptákóv a všeho nazbyt. A měl XL tisícóv dvořan jiezdných.
O Šalomúnovu chrámu
A udělal v Jeruzalémě chrám, to jest kostel aneb jeden klášter, a ten dělal velmi bohatě a nákladně a s velikú ztravú, že by o tom bylo mnoho psáti, od zlata a drahého kamenie a od rozličné věci bohaté. Tesařóv, jako dřieví tesali, těch bylo XXX tisíc, ješto sekali v horách mramorový kamenie a mistróv XXXIII sta nad jinými. A bylo LXX tisícóv koní, ješto k tomu kostelu dřievie a kamenie vozili, a tak by skonán ten chrám. A byl tisíc sto XX loket vysok. A ten jistý loket byl puol druhého třevíce vzdéli a širokosti. A okrášlení toho kostela, toho já chci tak nechati pro ukrácenie řeči. A kto chce o tom dále věděti, ten najde to vše v biblí. A to jest
