a spal. On toho nechtěl učiniti, neb je svému pánu byl věren. A césařová byla z toho hněvivá i je se sočiti césaři na toho hrabí řkúc, že on kdy směl na ní toho žádati, tak nepodobné věci, co je na mně uzřel. Césař se rozhněva z toho tak velmi, že káza toho hrabí beze všie řeči stieti. I prosi ten hrabie své ženy dřieve, než sťat byl, aby jeho nevinny zčistila a zpravila horkým železem: „Neb já umru, nejsa vinen tú vinú.“ Pošepta ženě všecko, kak se stalo. A když ten hrabie tak smrt vza, potom po velmi dlúhém času káza césař volati jmenovitý den, chtě sám na súdě seděti a chtě sirotky a vdovy slyšeti a jim pravdu učiniti. Na ten den toho hrabie žena přijide a přinese tajně svého muže hlavu pod paždí. A je se tázati césaře, které by smrti hoden byl ten, ješto jednoho člověka proti právu zabil. Césař vece: „Měli by mu hlavu stieti.“ Paní vece: „Césaři, tys ten, ještos mého muže nevinně zabil po své ženy radě. A to já chci zpraviti ohnivým železem a k tomu svědky dovésti.“ A když je měla pokázati nevinu svého muže tak, jakž se podmluvila, a to ona učini, pokáza nevinu a zčisti svého muže. Uzřev to césař, leče se velmi i da se té paní na milost a v jejie moc. I jechu se prositi kniežata a páni té panie, aby césaři dala prodlenie deset dní a že jie chce v těch dnech deseti jejieho muže složiti a nalepšiti po kniežatské radě. A když ten cíl minul, opět uprosichu césaři VIII dní. Opět minu. Potom uprosichu VII dní, potom opět VI dní. A když to vše minu, césař svú ženu za živa zahrabati káza a sám se vypravi od té vdovy čtyřmi hrady. Ty jie da, jakož je ještě mají i dnes a slovú hrabie z Cile. Pak potom jede césař do Říma a dělat jednoho palácu. I protivili se jemu Římené, že on mnoho tu nechutenstvie od nich trpěl.
Kterak VII korfeštóv jsú vysadili volení
Ti dřieve řečení Ottové držali césařstvie jako k dědictví s panskú vólí, neb ten poslední Otta žádného
